Sousloví „Pražská kavárna“ se v posledních měsících usadilo v našem mediálním prostoru a stalo se velmi frekventovaným. Význam toho ale nikdo pořádně nezná. Každý si to vykládá po svém, a to ať se jedná o vzdělance, polovzdělance, nevzdělance, Pražany či vesničany.
Je to sice spíše otázka pro sociologa než pro ekonoma, ale budiž.
Část společnosti pod tímto chápe asi nějaký intelektuální klub, který se v nějaké vybrané kavárně schází, diskutuje a projednává problémy, které nás všechny tíží a hledá nějaká východiska a řešení. A to ať se týkají zahraniční politiky státu, vnitřní politiky, kultury, prezidenta, postavení v NATO, EU, vztahy k Rusku, situace na Ukrajině, v Číně a kdovíco ještě …..Mýlí se, a to podstatně.
Bohužel, všechno je jinak, jak kdysi jeden řekl ….“Pražská kavárna“ je synonymum pro všechny ty, kteří díky svým komplexům méněcennosti, schopnosti zaprodat sebe i svou zemi, absenci vlastních názorů a morálních hodnot potřebují někoho, o kom si myslí, že by je dovedl do vysněného ráje, kam by se sami svými silami nikdy nedostali. Shlukli se kolem člověka, kterého ani tak moc neznali, moc mu nerozuměli, ale domnívali se, že je to ten pravý, ten, který je světa znalý a uznávaný, ten, který to s nimi a s námi všemi myslí dobře. Agentury pro manipulaci davu sice před historicky první přímou prezidentskou volbou odvedly úctyhodnou práci, ale výsledek nedopadl tak, jak si představovaly. A to byl ten kámen úrazu.
Většina voličů se v prezidentské volbě jednoznačně rozhodla pro mimořádně vzdělaného Čecha, kterého znala, věděla, co od něho čekat, a věděla, že je svůj a má své pevné postoje, zásady a názory. Tento Čech byl a je, pro většinu obyvatel, zárukou odpovědnosti, odvahy a vlastenectví. Vždyť také ve svých projevech opakoval, že chce být prezidentem suverénní a samostatné republiky.
Přestože za tzv. „Pražskou kavárnu“, neboli shluk lidí bezdůvodně obdivujících poraženého prezidentského kandidáta, mnohdy hovoří lidé známí a úspěšní, bylo by podle jejich tónu a pokleslého obsahu příznačnější spíše hovořit o „pražské nálevně, či kořalně“. Tito jsou ale spíše dekorací tvrdého jádra, které se nikdy neztotožnilo s výsledkem svobodných voleb. Toto jádro chce změnu, chce se dostat k moci, a to za každou cenu. Chce moc a peníze.
Je připraveno prodat zbytek všeho, co nám ještě zbylo, je připraveno prodat i lid naší země, a to komukoliv. Pražská kavárna ostouzí a pomlouvá vlastního prezidenta, otevřeně proti němu vystupuje a stupňuje svou nenávistnou kampaň způsobem, který nemá ve světě obdoby.
Pražská kavárna je rozkladný, nesourodý a nestátotvorný prvek, brzdící rozvoj demokracie a demoralizující společnost s cílem omezovat svobodu jak své země, tak i občanů. Své vlastní zájmy již dávno nadřadila zájmům společnosti, kterou ze svých pozic v médiích či na pracovištích jenom zastrašuje a dezinformuje.
Svým způsobem se jedná o názorově nevyhraněnou část společnosti, kterou spojuje zášť vůči prezidentovi vyplývající z vlastního sebepoznání faktu, že mu intelektuálně nestačí a nemohou mu ani rozumět a ani konkurovat.
Je smutné, že právě dnes, u příležitosti 70. výročí ukončení 2. světové války, kdy drtivá většina lidí si přeje mír, slušné vztahy, vzájemnou solidaritu a pomoc, naše „Pražská kavárna“ vystupuje militantně, organizuje demonstrace, dezinformuje o skutečném dění na Ukrajině, ve vlastní zemi a i jinde, nabádá k bezvýhradné poslušnosti vůči větším a silnějším. Zaprodává naší suverenitu, majetek a zájmy lidu. Také většina našich poslanců v Evropské unii za své horentní odměny poslušně zvedá ruce tak, jak se od nich žádá. A to i proti zájmům své vlastní země, která je na tato lukrativní místa vyslala.
Drtivá většina našich slušných, přemýšlivých a pracovitých spoluobčanů si přeje, aby naši zemi do budoucna vedli lidé čestní, odvážní, vzdělaní, nezkorumpovaní a vlastenečtí. Přejme si, aby se do čela země dostali odborníci, kteří budou mít odvahu zbavit se všech populistických karieristů, kteří nám všem jenom škodí, a to doma i v zahraničí.
Ing. Jiří Oberreiter, 13. 5. 2015
předseda Krajského výboru SPO Praha
