Viděli jsme skutečný festival fotbalu a fotbalových zápasů. Bylo zřejmé, že se, až na výjimky (Panama), snížily výkonnostní rozdíly mezi těmi nejlepšími a největšími a ostatními týmy světa. Prakticky kdokoliv může porazit kohokoliv. Pokud ten nejlepší má slabší den a ten papírově mnohem slabší má skvělý den.
Mistrovství světa nakonec vyhrála Francie. Bylo to po jejích skvělých vítězstvích například s Belgií. Zdá se, že Francie ve finále neměla tak brilantní formu, která by odpovídala jejímu hráčskému materiálu. A naopak Chorvatsko se zdálo hrát na mistrovství na hranici svých možností. Žádný z obou týmů nebyl hráčsky na té úrovni jako například Španělsko před osmi lety, které přehrálo všechny a vyhrálo všechno.
Růst významu kolektivní hry
V každém ze špičkových týmů se objevovali, jak se moderně říká, rozdíloví hráči. Tedy jinak řečeno hvězdy, kolem nichž se točí hra. Ale důležité bylo, jak se kolem těchto hráčů podařilo vytvořit soudržný a ustavičně pracující tým, který byl ochotný táhnout za jeden provaz. A to se podařilo zejména Francouzům seskupeným kolem Griezmanna a Pogby a Chorvatům, jejichž vůdčím duchem byl neúnavný a skvělý Modrič.
Také na tomto mistrovství byli hráči největší světové třídy Messi a Ronaldo, jejichž týmy prostě zaostaly úrovní hry za těmito fenomenálními individualitami a nedokázaly se prosadit. Skvělí byli Belgičané. Přiznám se, že když jsem je viděl na tomto mistrovství hrát poprvé, byl jsem v dobrém slova smyslu šokován. Asi nebylo na mistrovství skvěleji fyzicky připraveného týmu, nežli byli právě Belgičané. Jejich fotbal byl úžasný, ale v okamžiku, kdy jejich tým měl zvládnout jiný styl soupeře nežli hru opřenou o rychlé protiútoky, tak jako tomu bylo v zápase s Francií, byl to problém. Skvělým překvapením šampionátu bylo Japonsko, Mexiko a také Rusko. Od těchto týmů se toho dopředu mnoho nečekalo, ale při troše štěstí mohly všechny tři týmy proniknout v soutěži až do úplného závěru.
Mistrovství světa v podobě třiceti dvou účastníků, jak jsme je viděli nyní, bude končit v roce 2022 v Kataru. Od roku 2026 se mistrovství bude konat za účasti čtyřiceti osmi týmů a potrvá dlouhých pět týdnů. Rusko ukázalo, jak ty příští šampionáty budou vlastně vypadat. Bude to velkolepá show, kterou budou sledovat miliardy lidí po celém světě. Show, která si vynutí vybudování nových obřích stadionů, chybějící dopravní infrastruktury, ale také stovek nových hotelů. A samozřejmě otevře zemi, která bude pořádat mistrovství, celému světu.
Putinovo Rusko zaznamenalo pořadatelstvím šampionátu fenomenální společenský a tedy také politický úspěch ve světě. Zcela logicky se návazně na mistrovství bude konat setkání na nejvyšší úrovni USA – Rusko mezi D. Trumpem a V. Putinem. Troufám si tvrdit, že pokud se nestane nic nepředvídatelného, právě setkání Trump – Putin ukončí období, kdy se Západ pokusil o izolaci Ruska v mezinárodním měřítku po ukrajinské krizi počátkem roku 2014. A mistrovství světa ve fotbale dalo Putinovi do ruky před setkáním s americkým prezidentem opravdu vysoké trumfové karty. Zkrátka z mistrovství světa neodchází ani FIFA, která rozdělí mezi účastnické země téměř osm set milonů dolarů zisku.
Prostě fotbal je ohromným odvětvím světového hospodářství, jehož význam s rozšiřováním mistrovství světa ještě dále poroste.
