Ale to základní, tedy že vytváří prostor s pěti sty miliony lidí, jednotný trh, prostor míru a stability, přes všechny peripetie tzv. uprchlické krize, a zejména novým členským zemím, dává slušnou možnost jejich urychleného rozvoje.
Díky sto padesáti miliardám korun, které ČR vloni vyčerpala z evropských fondů, při šturmování především investičních staveb, bylo dosaženo vynikajícího hospodářského růstu 4,5 %. Letos, bez peněz z EU, bude růst skromnější a bude se pohybovat někde do 2,5 %.
Co je podle mého názoru největším problémem, při pohledu na rekordně nízkou podporu českého obyvatelstva pro EU, to je nízké angažmá českých politických špiček ve prospěch EU. Nejjasněji se bohužel ve prospěch EU vyjadřuje TOP 09 a její zcela zkompromitovaný předseda M. Kalousek. Z vládních stran se nejjasněji proevropsky vyslovují lidovci, kteří dávají najevo svou sounáležitost s Evropskou lidovou stranou, která je klíčovou stranou Evropského parlamentu.
Sociální demokraté, s ohledem na postoj západoevropských socialistů a sociálních demokratů k řešení tzv. evropské migrační krize, dávají najevo rezervovanost od svých západoevropských přátel.
Babiš surfuje na vlně veřejného mínění a v zájmu své popularity nehovoří proevropsky. A stejně tak prezident republiky dává nyní najevo svou odtažitost od EU. Nikdo z těchto špičkových českých politiků však nepřichází s nějakou koncepcí, jak reformovat EU, se kterou přišel například D. Cameron. Prostě, české politické elitě, až na výjimky spíše těch méně významných politických stran, chybí chuť a odvaha angažovat se ve prospěch EU.
Pokud si vzpomenu na období vlády, kterou jsem vedl v letech 2005-2006, tehdy byla podpora EU na 58 % (květen 2006), což je z dnešního pohledu naprosto neskutečné číslo. Takových výsledků bylo dosahováno také proto, že vláda pod mým vedením vystupovala jako jasně proevropská vláda. To v jejím pojetí znamenalo také nezávislou a progresivní zahraniční politiku „všech azimutů“, jak jsem to tehdy charakterizoval. To znamená, hledat cesty k rozvoji ekonomické spolupráce se všemi významnými zeměmi světa, zejména v tehdejším sdružení BRIC, a také s dalšími regiony a státy světa.
Pro takto pojatou zahraniční politiku a ekonomickou politiku vlády bylo velmi podstatné opírat se o členství země v EU. Ostatně, dnešní zájem Číny o ČR je zde převážně proto, že je ČR součástí mnohem širšího celku, tedy EU a nikoliv pro modré oči našeho Pána prezidenta. A o spolupráci s EU jde Číně především.
