Vedení ČNB díky svému rozhodnutí o zeslabování české koruny a z toho plynoucích měnových intervencí došlo v tištění českých korun za necelých tři a půl roku k částce cca 2,5 bilionu korun. Není tedy překvapením, že česká koruna ve vztahu k euru po ukončení měnových intervencí nijak závratně neposiluje. A těžko si v dohledné době představit situaci, že by česká koruna dokázala posílit na svou reálnou hodnotu, tedy na směnný kurz eura a koruny 1 euro ku 18 – 20 korunám.

V nejbližších letech se tak česká koruna může plácat na hodnotách 1 ku 23 – 25 korunám, a to samozřejmě musí být černou můrou českých politiků i centrálních bankéřů. Jsou to právě oni, kdo ve své většině, s čestnou výjimkou M. Zemana (a autora tohoto článku, který už v politice není), buď v případě centrálních bankéřů prosazovali měnové intervence či je hájili a v případě politiků je přímo podpořili (případ B. Sobotky) anebo mlčeli (A. Babiš a ostatní).

Pokud by euro bylo přijato v dohledné době, budou tedy při konverzi vkladů obyvatelstva do eur lidé vlastně okradeni o deset až dvacet procent svých vkladů. Tedy pokud by ta konverze byla provedena během nejbližších 2 – 3 let.

Zdá se tedy, že v tuto chvíli je nejrozumnější „nějakou“ dobu se vstupem ČR do Evropské měnové unie (EMU) posečkat. Tedy především s ohledem na zájmy českého obyvatelstva. A upřímně, byl to zřejmě i záměrem vedení ČNB v listopadu 2013, kdy muselo vědět, jaké důsledky měnová intervence po jejím ukončení přinese a že to bude znamenat ohrožení hodnoty vkladů českého obyvatelstva a také to, že každá budoucí česká vláda bude muset s tímto faktorem kalkulovat. A bude muset odkládat jinak žádoucí vstup do EMU a přijeté eura na dobu, kdy se směnný kurz koruny k euru zotaví na úroveň blížící se alespoň 20 korunám za euro…