21.03.2010 13:34:00
Je třeba hledat nový model součinnosti mezi EU a USA
Projev na mezinárodní konferenci Evropská unie, USA a „krize globálního vládnutí“?
vážený pane velvyslanče Francie,
vážení hosté z Washingtonu a Madridu,
Prahy,
Vaše Excelence paní velvyslankyně a páni velvyslanci,
milí přátelé,
dovolte mi, abych Vás jménem ČSSD přivítal na této konferenci a současně vyjádřil radost, že jste přijali naše pozvání. Děkuji též panu L. Zaorálkovi, místopředsedovi Poslanecké sněmovny a ČSSD, který převzal nad naším dnešním shromážděním záštitu a to tím spíše, že to byl on, kdo přišel s námětem uspořádat konferenci právě na téma vztahů EU a USA.
ČSSD má podle všech výzkumů veřejného mínění dobře našlápnuto opět převzít po květnových volbách vládní odpovědnost za tuto zemi. Proto je pro nás velmi důležité, že si můžeme dnes vyměnit názory na některá nosná mezinárodní témata, jimiž se bude příští vláda ČSSD zabývat. Činíme tak veřejně, neboť česká společnost i média mají právo vědět, s čím naše strana zamýšlí přijít na mezinárodní scénu po návratu do vládních pozic.
Rád bych tedy využil příležitosti, abych se vyjádřil k jedné z klíčových složek transatlantické vazby – ke vztahům EU s USA.
Transatlantická vazba tradičně patří k základům české zahraničně-politické orientace. Nenajdete od r. 1993 českou vládu, která by se k ní nehlásila. Jenže české přísloví říká, že „když dva dělají totéž, není to totéž„.
Pojetí transatlantické vazby ČSSD a ODS se zásadně liší. „Modrá koncepce„ vztahů s USA se formovala v době prezidentství G. W. Bushe, až nalezla své praktické vyjádření v projektu amerického radaru. ODS a Václav Havel chápali a chápou transatlantickou vazbu takřka výlučně jako silnou česko-americkou, tedy bilaterální, bezpečnostní vazbu. Tak silnou, neřku-li výjimečnou, že vlastně téměř vyváděla naši zemi z aliančního bezpečnostního rámce. A zcela mimo EU. Nehledě na to, že „radarové„ bilaterální řešení zpochybňovalo klíčovou zásadu Aliance – stejnou bezpečnost pro všechny. O vztahy EU s USA Topolánkova vláda ani nezavadila.
Rozhodnutí prezidenta Obamy radar zrušit resp. jeho nový pohled na zahraniční politiku jako celek, uvrhlo českou pravici téměř do hysterie. Ukázalo, jak nezodpovědné a krátkozraké je chápat transatlantickou vazbu pouze jako úzké, až servilní, napojení ČR na křižácké pojetí Bushovy zahraniční politiky, které vyvolalo protiamerické nálady v celém světě, zejména v rozvojových zemích. Česká pravice nebyla v tomto šoku sama (viz kritický dopis bývalých politiků z post-komunistického prostoru Obamovi ), ale tím se dnes nebudu zabývat, neboť na této konferenci mluvíme o postojích ČSSD a ČR.
Naproti tomu ČSSD vnímá transatlantickou vazbu vícerozměrně, v její alianční, „unijní„ i bilaterální podobě. A jsem toho názoru, že právě komplex vztahů EU s USA nabývá v transatlantickém prostoru na významu.
ČSSD byla jedinou vlivnou českou politickou stranou, která se k Obamovi, k jeho novým pohledům v zahraniční politice, jasně a veřejně přihlásila. Už ve svém programovém článku k zahraniční politice vlády ČSSD v Právu počátkem února t.r. jsem uvedl, že „ je před námi prakticky nevyplněný prostor při posilování strategické spolupráce EU s USA.“ Mluvil jsem i o Rusku a ČLR, ale naším dnešním tématem jsou vztahy EU a USA.
Obamova zahraničně-politická vize otevírá prostor pro novou kvalitu vztahů mezi Evropou a USA. Řekl bych, že už je nějaký čas zřejmé, že vztahy mezi oběma břehy Atlantiku vyžadují v poloze EU – USA seriozní analýzu s cílem přizpůsobit je výzvám doby. Očekávám, že naše dnešní konference bude jedním z praktických kroků na cestě k takové analýze. A že nezůstane krokem posledním. Náš dnešní seminář také potvrzuje, že to není jen ODS, kdo „má kontakty„ ve Washingtonu. Dnes tu s námi jsou naši američtí přátelé s blízkým vztahem k Obamově administrativě, experti s podobným uvažováním jako je naše.
Občas slyšíme, že význam EU v americké zahraniční politice klesá. Já myslím, že je přesnější říci, že transatlantický vztah se dostává do nové polohy. Mění se, protože se mění svět, v němž oba partneři působí. Jedním z těchto nových faktorů je skutečnost, že globalizace vysouvá do popředí nové mocnosti na Východě i na Jihu. USA pod vedením prezidenta Obamy jdou cestou formování partnerství s těmito novými vlivnými hráči, v němž jsou USA pro tyto země nezastupitelným partnerem.
Stejně tak EU by měla hledat nový model součinnosti s USA. Vstup Lisabonské smlouvy v platnost pro tento nový model vytváří vhodné institucionální předpoklady především na úseku bezpečnostní a zahraniční politiky.
Uvažuji o tom, že pokud se stanu předsedou vlády, navrhnu, aby EU vytvořila svou „skupinu moudrých“, která by připravila souhrnný materiál ke vztahům s USA. Tato skupina složená ze zástupců Evropské komise, Rady a Evropského parlamentu by vypracovala souhrnný dokument na toto téma.
Pokud se takový dokument podaří v EU přijmout, měli bychom – řekněme – „cestovní mapu“ (road map) jako dlouhodobé vodítko do budoucna. Aby takový produkt měl praktický efekt měl by být připraven v relativně krátké době. Čas totiž běží, dynamika mezinárodního vývoje je obrovská. Nebyla by to žádná bible, asi by čas od času vyžadovala dílčí úpravy. Ale spíše dílčí, protože častější zásadní úpravy by její význam relativizovaly.
Asi mne doplníte, že pak by takové „cestovní mapy„ měly být i pro Čínu, Rusko apod. To bych dnes nechal otevřené. Nicméně jsem přesvědčen, že vztah k USA je dnes pro EU natolik klíčový a šance daná Obamovým zvolením tak velká, že bychom v EU v této době právě vztahům s USA měli dát tu nejvyšší prioritu.
Nechtěl bych dnes detailně předjímat, jak by „road map“ měla konkrétně vypadat. V hlavních rysech by se nicméně měla zabývat jak obsahovými tak institucionálními otázkami. EU má své postoje vůči Afghánistánu, Iráku, Rusku, Číně, Iránu, Blízkému východu apod. „Cestovní mapa“ by měla tyto postoje EU, jejich dosavadní výsledky a nové možnosti posoudit v kontextu součinnosti s USA. Tento celkový přehled by měl zahrnovat všechna podstatná témata – boj s terorismem, lidská práva, ekologii, rozvojovou a humanitární pomoc, obchod a tak dále.
Se zájmem očekáváme příspěvky našich přátel ze španělských think-tanků, jejich hodnocení výhledů španělského předsednictví EU právě při zdokonalování vztahů EU s USA. Nevidím důvod příliš dramaticky vnímat Obamovo rozhodnutí nezúčastnit se summitu EU – USA v Madridu. Ale je to jistě signál pro celou EU, pro nás všechny, blíže se zamyslet nad dosavadní podobou a efektivitou spolupráce EU s USA.
V Severoatlantické alianci se už připravuje nová Strategická koncepce. Ta je rovněž odrazem vědomí všech spojenců, že tato organizace jako základní bezpečnostní svorník transatlantického prostoru potřebuje dát sama sobě adekvátní odpověď na výzvy doby. Aby bylo jasné, že zásada „všichni za jednoho, jeden za všechny“ nadále platí. Že solidarita a věrnost závazkům v Alianci jsou jejím fundamentem a že je třeba je vždy vnímat v konkrétním kontextu. A nikoli tvrdit, jak to činí ODS, a část českých médií, že vyslání dodatečných 51 českých vojáků do Afghánistánu je „testem“ české solidarity. Už dnes je český kontingent v Afghánistánu největší českou vojenskou misí v zahraničí. Kolem 500 českých vojáků v této těžce zkoušené zemi není projevem solidarity a věrnosti aliančním závazkům?
Konečně poslední neoddělitelnou složkou transatlantické vazby jsou bilaterální vztahy členských zemí EU s USA. V již zmíněné programové stati v Právu jsem avizoval záměr vlády ČSSD pozvednout naše vztahy s USA na kvalitativně novou úroveň. Nemáme právo nevyužít příležitost, kterou nám poskytuje Obamovo zvolení.
Vidím to jako historickou příležitost, která se již nemusí zopakovat.
Děkuji Vám za pozornost.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
1 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
