Prezident v ní nemá rovnocenného partnera, ani soupeře. Je zjevně hendikepován fyzicky, má však svěží politický úsudek a schopnost strategického uvažování, schopnost uvažovat o tři až čtyři tahy dopředu. A občas udělat i nečekaný Talův tah. M. Zeman - na rozdíl např. od ČSSD i vlády - ví, jak důležitým nástrojem je (nejen) v politice strategická iniciativa. Tu se snaží udržovat diktováním dalších a dalších politických témat. A média je pak velmi vděčně přežvykují.
Vykročil za svým cílem, který se mu podaří dosáhnout - pokud si po sněmovních volbách ochočí dnešní opoziční parlamentní strany - aby prezident měl v politice země jasnou prioritu. A nemusí k tomu měnit ani ústavu republiky.
Řeknu to krátce, nejsem pro takovou změnu v politickém systému země, nejsem pro faktický posun k poloprezidentskému systému. Nechci, aby se premiér stal jen jakýmsi příručím prezidenta, který je na rozdíl od vlády prakticky neodvolatelný a sněmovně neodpovědný.
Politické priority M. Zemana potřebují tu seriozní korekci, tu kritickou diskusi. Ani jedno, ani druhé nebylo v úterý na schůzi sněmovny možné. Diskuse k projevu prezidenta se prostě vůbec nekonala.
Dám dva příklady toho, o čem je možné debatovat. Miloš Zeman mluvil velmi přesvědčivě o své prioritě boje proti korupci a rozkrádání. Příkladem rozchvacování veřejných peněz je ale také postup M. Benešové, jejíž advokátní kancelář mohla z rozpočtu Ústeckého kraje po podpisu smlouvy v březnu 2012 během následujícího roku vyčerpat až 1,5 milionu korun.
Co za ně asi paní magistra vykonala? Necháme se překvapit, co veřejnosti sdělí. Anebo bude "výmluvně" mlčet? Uvidíme, zda se M. Zeman bude vyjadřovat také ke "svým" korupčníkům nebo jen k těm, které nemá v lásce. Pro úplnost, M. Benešová jako místopředsedkyně ČSSD v době uzavření smlouvy, byla stranickou nadřízenou bývalé hejtmanky Jany Vaňhové. Co jiného je vzorovým příkladem klientelismu, střetu zájmů a rozchvacování veřejných peněz, než právě toto! Kromě toho, stala se právním zástupcem těch nejzprofanovanějších činitelů ČSSD.
Věc, ve které se M. Zeman také mýlí, je jeho jednostranný důraz na veřejné investice před spotřebou obyvatelstva. Spotřeba obyvatelstva přece nelze redukovat jen na sociální dávky, jak se vyjádřil. Jde také mj. o mzdy a platy zaměstnanců, důchody ad.. Reálné příjmy a tedy životní úroveň větší části českého obyvatelstva v posledních několika letech stagnují či dokonce klesají. Za této situace odmítat rozvoj spotřeby obyvatelstva není moudré.
Spotřeba obyvatelstva, její růst, je důležitým faktorem působícím na tvorbu HDP, na hospodářský růst. Zpochybňovat význam některých spotřebních výdajů lidí M. Zemanem je možné. Více na místě je zpochybňovat smysl případné obří investice do M. Zemanem vzývaného fantaskního kanálu Dunaj-Odra-Labe.
Po léta by díky desetitisícům ukládaných tun betonu, armovací oceli a nezbytných technologií utěšeně rostl HDP státu. Možná po deseti či patnácti letech - tedy po uvedení alespoň části průplavu do provozu - by investice začala mít pro stát nějaký význam také z hlediska příjmů - poplatků za použití průplavu v lodní dopravě. Nemluvím přitom vůbec o dalších významných aspektech životního prostředí ad.. Určitě také nejde o to vybetonovat celou republiku, aby betonářská lobby chrochtala nadšením. Stavebnictví je třeba pomoci jiným způsobem, např. vládními programy na podporu bytové výstavby, programy na podporu revitalizace paneláků z evropských peněz a tak dále.
