Již po podzimních krajských a senátních volbách, které pro ČSSD dopadly katastrofálně, jsem upozorňoval na potřebu zásadních změn. Z 15 %, které sociální demokracie v krajských volbách v průměru obdržela, se mohla ještě vyšvihnout k 20 až 25 %. Pokud by ovšem měla odvahu provést zásadnější personální změny ve svém čele, ve vládě, a pokud by byla schopna představit novou garnituru představitelů v Poslanecké sněmovně pro příští volební období a pokud by se naopak v Poslanecké sněmovně nezbavovala lidí, kteří mají určitý pozitivní vliv na voliče (kandidovat již nebudou Jandák, Tejc a další).
Prostě, sociální demokracie v personální oblasti dělá dlouhá léta chybu za chybou. Tou největší chybou však je, že vedení strany je, řekněme si to otevřeně, jednobarevné. Složené jen z lidi osobně oddaných předsedovi strany. To nikdy ve 140leté historii sociální demokracie nebylo. Moudrý vůdce ČSSD, pokud chce, aby jeho strana byla velkou a silnou, takový stav nedopustí. Ale teď bohužel takový stav v ČSSD je.
V marketingové oblasti nedošlo po podzimní katastrofě k žádné změně. Strana nebyla schopná, až na květnovou vládní krizi, zcela zpackanou a špatně zkomunikovanou, převzít strategickou iniciativu. Prostě, hřiště vymezovali jiní: Andrej Babiš a Miloš Zeman.
Nechci být zlý ani osobní, ale zdá se, že když hovoří některý z nejvyšších představitelů ČSSD, ačkoli hovoří jako kniha, (slova se dají okamžitě tisknout), působí to na voliče negativně. Existuje přímá úměra – čím více hovoří, tím větší je pokles preferencí. Je to smutné, ale je třeba se podívat pravdě do očí.
Pokud jde o změny programu, k žádným nedošlo. Strana se zcela vykašlala na problematiku církevních restitucí, hodila je za úplně za hlavu. Strana neotevřela otázku budoucí, Spojenými státy velmi pravděpodobně požadované, nové vojenské základny na našem území. ČSSD prostě nevyužila možnost komunikovat tato témata, která zajímají levicového voliče. ČSSD prostě není schopna diskurs změnit do pravolevé polohy. A není ani schopna se ujmout některých témat, která by ukázala, že je ČSSD otevřena novým voličským skupinám. Proč například neotevřít otázku sňatku homosexuálů? Významná část z této minority, která zasahuje možná 8-10 % české společnosti by byla za tento liberální přístup sociálních demokratů vděčná. Sociální demokracii je však toto téma lhostejné.
Situace není zdaleka tak beznadějná
A stejně tak další témata: proč se hrnout do otázek souvisejících s životním prostředním s názory jako v době před dvaceti lety a s pohledem M. Zemana? Proč nepodporovat alternativní technologie na výrobu energií, ale tvrdošíjně lpět na dostavbě čtyř bloků jaderných elektráren za nejméně 400 miliard korun? Proč nejít cestou decentralizace výroby energií se zapojením občanů, obcí, veřejných korporací atd.?
Je zhruba deset až patnáct programových okruhů, kterých by se strana mohla v dobrém slova smyslu zmocnit a vybrat z nich podle pečlivé analýzy v rámci fokus group tři až čtyři nejbrizantnější témata…
Reakce krajských funkcionářů ČSSD na vývoj volebních preferencí jsou rádoby optimistické, ale optimistické falešně. Je potřeba si nalít čistého vína, protože lhát sám sobě nemá nejmenší smysl. A první věc, kterou by mělo vedení strany, ale také tamní funkcionáři napravit, je situace v Jihočeském kraji. Správný zásah Sobotky do kandidátky ČSSD Jihočeského kraje měl bohužel destruktivní odezvu. Funkcionáři ČSSD v kraji by se měli co nejrychleji srovnat a měli by si pravdivě odpovědět na otázku: „Je po korupčním skandálu J. Zimola ještě někdy umístitelný na jakoukoli kandidátku ČSSD, aniž by to tuto stranu ve volbách poškodilo?“. Já jasně odpovídám, že není. Zimola by měl jít pěstovat včely či sbírat houby do lesa, zkrátka dělat něco jiného než politiku. Tedy myslím politiku ve veřejných funkcích. Na jeho poklesek se těžko zapomene. V západní Evropě po takovýchto skandálech lidé odcházejí do věčného politického zapomnění.
V sociální demokracii byla ještě před sedmi lety takováto politická kultura také. Dnes se funkcionáři ČSSD dohadují o věcech, které byly dříve řešeny jasně. Je to škoda a ČSSD to silně poškozuje v očích voličů. Situace není ale zdaleka tak beznadějná, je však třeba v naznačených oblastech rychle začít, využít k tomu prázdninových měsíců. To znamená nejet na dovolené a makat na přípravě voleb. A pokusit se nepropadnout ve sněmovních volbách na úroveň osmi procent, ale naopak se dostat na úroveň alespoň 15 či více procent volebního výsledku.
