V dnešním deníku PRÁVO jsem se s úžasem seznamoval s názory významných a ještě významnějších protagonistů té části ČSSD, která si nepřeje vstup do vlády s hnutím ANO. Ze sociálně demokratických poslanců, kterých je celkem patnáct, hlasoval proti zařazení tohoto bodu do programu schůze poslanecké sněmovny jediný Jaroslav Foldyna. Obvykle neglorifikuji jeho činy ani výroky, ostatně svým volebním výsledkem v Ústeckém kraji se nelišil od tragického celostátního průměru, ale v tomto případě projevil politickou prozíravost.

Projednávání kauzy novičok by nevedlo totiž k ničemu jinému nežli k protizemanovské orgii, která by neprospěla nejen prezidentu Zemanovi, ale ani sociální demokracii. Proč ještě nosit ODS a M. Kalouskovi střelivo na vlastní popravu. Slovo poprava je možná poněkud přehnané, uznávám, ale že by celá věc byla nepříjemná i pro sociální demokracii, je zcela nepochybné. Otázka tedy nezní, zda je možné tolerovat ad hoc hlasovací koalici těch, kteří byli proti zařazení tohoto bodu. Správná otázka zní, proč to vlastně sociální demokracie, přes své reprezentanty ve sněmovně, chtěla podpořit?. To je opět jedna z věcí, která může poškodit, pokud se připojí k tažení pravice vůči prezidentovi, její obraz u levicových voličů. Stejně tak jako například podpora navyšování vojenských výdajů, ze státního rozpočtu nebo výdajů na zahraniční vojenské mise, které levicová část veřejnosti (zejména ta) považuje za nesmyslné a marnotratné.

Prostě poslanec Foldyna projevil v této věci politickou prozíravost. A to je dobře. Zcela nepochybně by měli odpůrci vstupu ČSSD do vládní koalice pro potřeby své argumentace proti vládnímu angažmá s hnutím ANO, počkat na jinou vhodnou příležitost, kdy se utvoří třeba i ad hoc koalice hlasujících v poslanecké sněmovně na podporu nějakého návrhu.

V tomto případě to tedy vidím jinak nežli kritici vládní spolupráce ČSSD s hnutím ANO.