10.08.2010 16:19:21
O charakteru pravicové koalice už nemůže mít nikdo iluze
Řeč na 3. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, 10. srpna 2010.
Jestli měl někdo iluze o charakteru pravicové koalice a naivně si představoval, že je možné přece jen dosáhnout, změní-li se způsob komunikace, dobrých kontrolních pozic pro opozici ve Sněmovně, nyní je již mít nemůže. Věřím, že u těchto lidí v opozičním táboře již došlo k vystřízlivění. Rozdělování funkcí v Poslanecké sněmovně totiž proběhlo mnohem více nežli kdykoli před tím ve znamení klientelismu, přidělování trafik potřebným, ba rodinného přístupu. To vše bylo jaksi překryto hlomozným populistickým rykem o snižování počtu parlamentních funkcí, platů, počtu zahraničních cest, cest z Ostravska i privatizaci sněmovních nemovitostí do jistě ochotných, možná již předem připravených rukou.
Musím říci, že ani s jedním z těchto úsporných opatření nemám problém. Jen nechápu, proč se o tom tak dlouho mluví a proč se naopak nemluví o tom prvním problému. A teď ještě k tomu klouzavý mandát členů vlády.
Veřejnost od květnových voleb očekávala změnu. Změnu stylu politiky a také záchranu země před cestou do Řecka. Před údajně hrozícím státním bankrotem. Chci gratulovat českým médiím, jak se jim podařilo přivodit v týdnech před volbami změnu ve veřejném mínění. Symbolem změny se tak stala strana recyklovaných politiků TOP 09 a dále Věci veřejné, politická odnož detektivní agentury ABL, nebo jak to expresívně vyjádřil - výstižněji bych to opravdu sám nedokázal - bývalý předseda ODS Topolánek, který Věci veřejné charakterizoval jako cituji: Mafiánský projekt pražské ODS.
Ve světě mediokracie není ovšem nic nemožné. Z bílé je možné udělat černou a opačně. Nepochybuji o tom, že následující čtyři roky budou pro voliče obrovským testem, velkou školou demokracie. Bude to mimo jiné také o tom, aby si každý občan sám srovnal, zda chtěl od těchto dvou stran údajné změny, věcně právě takovou změnu, jakou mu tyto dvě strany spolu s tou třetí během čtyř let přinesl. O tom, že máme před sebou program nejpravicovější vlády v dějinách České a Československé republiky od roku 1918 snad s výjimkou vlády druhé Československé republiky, vlády Beranovy, o tom není sporu.
Vrátím se však ještě k Řecku, už také proto, že jsem tam na přelomu července a srpna strávil krásných 14 dní dovolené. Po pět let v Česku v letech 2004 až 9 vládla pravicová Karamanlisova vláda. Vláda řeckých socialistů již deset měsíců uskutečňuje ozdravný program a daří se jí v tom. Bývalý premiér pravicové vlády Karamanlis si nyní cynicky užívá, jak mi rozčarovaní Řekové říkali, na francouzské Riviéře, a neprojevuje účinnou lítost nad tím, co se svou konzervativní stranou Nová demokracie natropil.
Uskutečnění vládního prohlášení Nečasovy vlády může za čtyři roky vést ke stejným důsledkům jako v Řecku také v naší zemi. Tedy k vážným rozpočtovým problémům země a k závažnému pnutí, konfliktům ve společnosti. Tuto vládu to, zdá se, nějak zvlášť netrápí. Nová koaliční vláda chce být koalicí rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci. To jsou dobré záměry, krásná slova. Chci si všímat ve svém vystoupení především těchto hlavních cílů nové vlády.
Vládní představitelé se tváří, jako by po předchozí čtyři roky v této zemi vládl někdo jiný nežli dvě ze současných tří vládních stran. Pánové Nečas a Vondra hovoří například o tom, že napříště zabrání nekalým praktikám na Ministerstvu obrany. Pan Bárta hovoří o rozhazování na Ministerstvu dopravy za ministra za ODS Řebíčka. Pan Schwarzenberg mluví v souvislosti se situací o státním rozpočtu o latríně, kterou je potřeba uklidit. Opravdu zábavné. Kde jste, pánové, po čtyři roky byli? Co jste dělali?
Pro úplnost připomenu, jak pánové z ODS a TOP 09 za poslední čtyři roky hospodařili. V letech 2007 až 9 navýšili deficit státního rozpočtu o 279 miliard korun. A ještě stačili probendit dalších 146 miliard rozpočtových rezerv, které byly vytvořeny sociálně demokratickou vládou v letech 2004 až 6. Souhrnně to znamená negativní vliv na dluh státu za tři roky bývalé pravicové vlády ve výši 420 miliard korun. Můžeme se dohadovat, kolik že ten schodek státního rozpočtu vlastně bude letos, když za letošních sedm měsíců dosáhl již 70 miliard korun. Bude to 200 miliard korun anebo jen 180 miliard korun? Není sporu o tom, že ministr Janota v posledním roce byl jen vykonavatelem vůle ministra Kalouska.
O tom nikdo jistě nepochybuje, že to bude pěkná porce, když sečtu těch 420 miliard a řekněme 180 miliard, 600 miliard deficitu a spálených rezerv v rozpočtu za čtyři roky to je opravdu vážná věc. Řekněme, že polovina z toho jde na vrub dopadů krize, ale ta druhá polovina za tu přece někdo může. O čem to svědčí? Žádnou zvláštní kompetentnost v rozpočtovém hospodaření republiky nelze od Nečasovy a Kalouskovy vlády v těch příštích čtyřech letech očekávat. Oběti, které tato vláda žádá po širokých vrstvách lidí, po nízkopříjmových vrstvách a střední třídě, mohou přijít z velké části kvůli její nekompetentnosti vniveč.
Co je zřejmé z vládního programu, koaliční smlouvy a také z vystupování jednotlivých členů vlády, je to, že tato vláda nevnímá a snad ani nechce vnímat sociální realitu v zemi. Dnes se diví ostrým reakcím odborů, zítra se bude divit lidem v ulicích. Sociální střety jsou zřejmě nevyhnutelné. Moudrý politik z nich nemá radost, ba naopak, snaží se jim zabránit. Vláda chce respektovat zájmy velkých podnikatelských skupin, obří ekologický supertendr, na který se těší několik zainteresovaných firem, přes jeho předvolební odmítání ze strany ODS a Věcí veřejných bude. Jakých přesvědčovacích prostředků použil pan ministr financí Kalousek, aby pro to získal obě další koaliční strany?
V kapitole zdravotnictví se skloňuje slovo hospodárnost. Hovoří se o centrálních nákupech materiálu. To je chvályhodné, ale ani slovo nenajdete o centrálních aukcích, nákupech léků pro státní a krajské nemocnice, jako například v Dánsku. Úspory miliard, možná desítek miliard korun, jistě nejsou v zájmu farmaceutických firem. Chápu.
Kultura a sport to jsou ve vládním programu kapitoly plné beznaděje. Zato církevní restituce, a to pravděpodobně na bázi zákona, který neprošel v minulém období a který předpokládá vyplácet z rozpočtu v příštích 60 letech 270 miliard korun, ty budou.
Žádný předvolební slib není u koaličních stran tak posvátný, aby nemohl být kteroukoliv z nich opuštěn. ODS slibovala podporu stavebního spoření, že zvýší daňové paušály živnostníků, že neklesne porodné, že udrží daně na současné úrovni. DPH zřejmě není daň, že neuplatní opt-out k důchodové reformě vyšší nežli 2 %. TOP-09 podobně slíbila, že nestoupnou žádné daně, tedy ani DPH. A Věci veřejné to je přímo přeborník v rychle zapomenutých slibech. Opravdu moderní, pružná a marketingově vyspělá strana. Mluvili a zapomněli na zavedení agenta provokatéra, na zvýšení firemních daní, na sloučení Ministerstev obrany a vnitra, jakkoliv to byl úsměvný cíl, na vznik jedné zdravotní pojišťovny, na postupné zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví.
Filozofie této vlády v oblasti ekonomiky je jednoduchá. Škrtat, škrtat a zase škrtat. Vzpomínám v této souvislosti na kultovní film mého dětství. Nebyl to sovětský film, ale francouzský film Knoflíková válka. Tam vyhrával v hašteření dvou klukovských part ten, kdo druhé partě odřezal více knoflíků. Také teď páni ministři soutěží, kdo více výdajů státu odřízne. Mluví v této souvislosti řekl bych, že nevkusně o mase a sádle, tedy kdo více seškrtá. Pokud vláda věří, že škrtáním výdajů obnoví hospodářský růst, neskonale se mýlí. Ostatně podobnou cestou se vydala česká pravicová vláda již jednou v roce 1997. Výsledek. Pravicová vláda tehdy udusila hospodářský růst, přivedla zemi k hospodářskému poklesu, byť v okolních zemích docházelo k růstu.
Ve vládním programu je naopak minimum opravdu prorůstových opatření. To konstatuji skutečně s bolestí. Co je však nejvážnější, to je otevřeně deklarovaný záměr vlády privatizovat některé systémy. Už ne jako v 90. letech podniky. Tedy důchodový systém, systém zdravotnictví a do jisté míry i školství. Stát jakoby se měl stát jednou velkou konsolidační agenturou. Reformy ano, šetřit ano, vážená vládo, ale je důležité vědět na čem šetřit. Vy chcete šetřit na lidech, nízkopříjmových skupinách a střední třídě. Daňová progrese je pro vás zakázaným, řekl bych neslušným slovem. Resumé je pro mě jednoznačné. Bohatí budou za čtyři roky ještě bohatší a chudí a střední třída chudší. Myslím, že vám ve vašem uvažování často splývají sociálně potřební, staří a nemohoucí s lenochy a nemakačenky. Chápu. Tím je svět pro vás mnohem jednodušší.
Právní stát jistě další úctyhodná myšlenka vlády. Ministr dopravy se zmínil, že nejsou peníze na dopravní stavby. Dobrá, není to koneckonců nová myšlenka. Hovoří o vyhladovění stavebních firem. Nevím jak v jeho mateřské branži, ale na úrovni státu a věřím po celý život, že nejen tam, platí stará zásada římského práva "Pacta sunt servanda". Smlouvy, a to i na stavební práce zadané státem, je třeba plnit. Čekal bych, že pan ministr, chce-li věci opravdu od podlahy změnit a zapsat se do dějin, nastoupí poněkud jinou cestu, cestu koncepčních změn v systému výkupu pozemků, projektové přípravě, otevření českého trhu stavebních prací zahraniční konkurenci. Předpokládám také, že o tom, které z 51 liniových staveb budou pozastaveny, nebude rozhodovat partikulární zájem, nebo například los, či nějaký ministerský papoušek, jehož zobák bude vytahovat z hromádky 51 lístečků lístečky těch staveb, v nichž se bude pokračovat, ale rychle dokončená vládní koncepce, ze které vyplynou priority výstavby liniových staveb. Chápu, tohle vše může, a to je opravdový reformní krok vlády, přinést plody ve formě reálných úspor nejdříve za dva, za tři roky, spíše však až tehdy, až pan ministr už nebude panem ministrem. Vím, že je to k panu ministrovi nespravedlivé, ale taková je služba státu.
A boj proti korupci? Tato kapitola vládního programu je pro mě největším zklamáním. Před čtyřmi roky tehdejší pravicová koalice slavnostně vyhlašovala své záměry nekompromisního boje proti korupci. Jak to dopadlo, všichni víme. Bojuje se, bojuje zatím bez zřejmého výsledku dál.
Uvedu jeden příklad za všechny. V programovém prohlášení v lednu 2007 se pánové Nečas, Kalousek, Vondra, Schwarzenberg a Pospíšil, a také paní Parkanová, zavázali, že jejich "vláda připraví právní úpravu, která sjednotí pravidla pro realizaci veškerých výdajů z veřejných rozpočtů tak, aby byly uskutečňovány na základě jednotného principu a transparentních procesních pravidel, jež budou důsledně omezovat prostor pro korupci, klientelismus a protekcionismus". Konec citace. Jednalo se o obecný závazek ze strategie vlády v boji proti korupci na období 2006 až 2011. Tu mimochodem připravila předchozí sociálnědemokratická vláda, tato strategie měla být podle vládního programu Topolánkovy vlády, znovu cituji "důsledně realizována". Vláda 11. 7. 2007 ministrům Kalouskovi a Pospíšilovi a také ministru vnitra uložila zpracovat takzvaný protikorupční zákon. Poprvé přišel do vlády k projednání 8. října 2008, když do té doby byl již šestkrát posunut termín jeho projednání. Na stole ovšem v říjnu 2008 nebyl hotový návrh zákona, který by závazně sjednocoval a ukládal zveřejňování všech dotačních titulů státu elektronickou cestou a zaručil by tak maximální transparentnost přidělování a čerpání státních peněz. Gesční ministr financí navrhl vládě zrušit záměr tento zákon zpracovat. Kuriózní je vysvětlení Miroslava Kalouska, tohoto dlouholetého statečného bojovníka proti korupci, proč navrhuje zrušení zmíněného úkolu.
Objevilo se - cituji - "množství kritických připomínek, které nelze vypořádat, a také množství návrhů na zamítnutí schválení tohoto zákona". Konec citace.
A co druhý udatný protikorupční bojovník, pan ministr Pospíšil? Z jeho ministerstva přišly zásadní připomínky, o něž se ve svém kontumačním návrhu opíral ministr financí. A teď budou titíž pánové uskutečňovat tentýž úkol. Cituji z dnešního vládního prohlášení: "Vláda bude usilovat o úpravu zákonů pro oblast dotací a grantů ze státního rozpočtu, kde budou stanoveny stejné principy jako u veřejných zakázek ... " A tak dále. "Uchazeč o dotaci či grant bude povinen zveřejnit veškeré informace o své vlastnické, resp. ovládací struktuře a osobách jednajících jeho jménem. " Konec citace.
A takto bych mohl pokračovat o dalších, nyní oprášených, předchozí vládou zrušených záměrech zákonů - o úpravě lobbingu, o zavádění specializovaných soudních senátů a útvarů státního zastupitelství pro boj s korupcí. Že bych věřil, že to teď s vámi bude lepší, pánové z vlády, nežli v tom minulém období, tak to tedy nevěřím.
Suma sumárum, toto vládní prohlášení je svou filozofií natolik vzdáleno od mých představ a životních zkušeností, že jej nemohu podpořit. A ti, kdo jej mají uskutečnit, jsou podle mého názoru nekompetentní a nedůvěryhodní. To je další důvod, abych hlasoval proti návrhu na udělení důvěry vládě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk členů ČSSD.)
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
