Místopředseda strany Dolínek se v reportáži Českého rozhlasu úplně zajíkal, když mluvil o mé osobě. Pana místopředsedy se podle všeho velmi dotklo, že můj vstup do ČSSD dostává v médiích větší publicitu nežli celá programová konference ČSSD. Hovořil proto o naschválech a o tom, jak jsem se k tomu mohl propůjčit a další nesmysly. Když jsem ho slyšel, říkal jsem si pouze: „Jak se „tohle“ mohlo stát s místopředsedou ČSSD?“
Pražská doprava úpí, neboť on je na pražské radnici radním, který ji má na starosti. A to by ještě nebylo tak nejhorší. Panu Dolínkovi bylo hned v sobotu jasné, jak rozhodne o mém vstupu pražská městská organizace. Prý bude proti němu. Jak to, sakra, může pan Dolínek vědět tak jistě, když se ještě v této věci žádný orgán ČSSD nesešel? Kde je nějaká vnitrostranická demokracie? Ale legrace stranou, pan Dolínek je opravdu pro legraci. Nicméně, nikoli v legraci, ale zcela vážně před pár dny prohlásil, že ČSSD hodlá v nastávajících parlamentních volbách získat 20 % všech v Praze odevzdaných hlasů. Jsem zvědavý, jaké osobní a politické závěry vyvodí místopředseda Dolínek, až ČSSD v Praze získá 8 – 10 %...anebo ještě méně hlasů.
V neděli jsem v ČT 24 viděl, kterak se asistent olomoucké univerzity Šaradín propůjčil ke zvláštní šarádě. Na otázku, jakým přínosem by byl můj vstup ppro ČSSD, řekl, že vlastně velmi záporný, pokud tedy jeho vyjádření mohu shrnout. Že jsem prý v roce 2006 dosáhl ve volbách slušného volebniho výsledku (bylo to tehdy téměř 33 % odevzdaných hlasů, a to 13 měsíců poté, co strana v průzkumech preferencí měla jen 10 %). Pan Šaradín pochopitelně přešel fenomenální výsledek v krajských (téměř 36 %) a senátních volbách (23 mandátů) v roce 2008. A pak uvedl, že po mnoha chybách, kterých jsem se dopustil, se strana dopracovala ve sněmovních volbách 2010 k 20 % odevzdaných hlasů.
Ale to přece není pravda. ČSSD tehdy měla ve volbách 22,2 % hlasů a byla vítěznou stranou. Co by za to dnešní vedení ČSSD dalo, kdyby mělo alespoň přibližně stejné volební preference… Dnes, pokud by proběhly volby, by ČSSD obdržela pravděpodobně, soudě podle jejích současných preferencí, maximálně 8 – 10 % hlasů.
Mluví-li Sobotka o tom, že jsem ČSSD poškozoval vytvořením konkurenčního projektu národních socialistů. záměrně to přehání. Vytvořil jsem tento projekt proto, abych mohl dál prosazovat program ČSSD, za který jsem byl v roce 2010 zvolen do sněmovny a který vedení ČSSD zvolna opouštělo.
Národní socialisté (LEV21), měli být podle mých představ nejbližším koaličním partnerem ČSSD, tak jako tomu bylo s národními socialisty a sociálními demokraty za první Československé republiky. A že se to nepovedlo? Upřímně, nebyly peníze a byl jsem důsledně blokován médii, tedy nebylo divu, že volební výsledky tohoto uskupení nebyly valné…
Takže v čem jsem vlastně ČSSD poškodil? Poškodili ji spíš jiní. Ti, kteří sedm let po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD trvale snižovali volební výsledky sociální demokracie a propadali se hlouběji a hlouběji ve volebních preferencích. Ve mně by opravdu nepřímého viníka své neschopnosti hledat neměli.
Řekněme si to otevřeně, reakce vedoucích činitelů ČSSD na můj vstup je tak hysterická, že zcela odpovídá jejich vlastnímu nízkému sebevědomí. Vedoucí činitelé této strany předpokládají, že po volbách do sněmovny, o jejichž výsledku zřejmě žádné optimistické představy nemají, bych měl zájem se zapojit do mocenských her v ČSSD.
Tento zájem opravdu nemám. V tuto chvíli chci pouze morálně podpořit ČSSD svým členstvím v nastalé situaci, která hrozí vyústit v nejtěžší krizi ČSSD v jejích 140letých dějinách. Vedení ČSSD dnes bohužel prostoupila snaha žádnou možnou konkurenci jakéhokoli člověka z venku nepřipustit.
Moje přihláška do ČSSD se bude projednávat v Místní organizaci v Cerhenicích nejspíše v září, tedy pár týdnů před volbami do sněmovny. A myslím, že pro voliče bude dobrou informací, jak velkoryse a slušně jsou vedoucí osobnosti ČSSD, včetně těch pražských, schopny se chovat k výsledkově nejúspěšnějšímu předsedovi ČSSD, který se chce vrátit do strany, jíž v roce 1989 – 1990 pomáhal vytvářet…
