Je třeba připomenout, že Rusnokova jediná praxe ve finančním sektoru, kterou vykonával, byl neúspěšný lobbing, který prováděl pro penzijní fondy, jež spolu s Nečasovou a Kalouskovou vládou prosazovaly zavedení II. důchodového pilíře.
Poté, co Rusnokovi tehdejší šéfové v holandské ING došli k názoru, že celá věc nemá smysl a tento byznys dopadne podobně jako na Slovensku či v Maďarsku, tedy špatně pro penzijní fondy, se rozhodli z celé věci vycouvat. A Rusnok náhle zůstal bez angažmá.
Dal se poté plně do služeb M. Zemana a jaksi z jeho rozhodnutí se stal hlavním bankovním odborníkem v této zemi. A to, i když jsou v této zemi nesporně stovky lidí, kteří na rozdíl od J. Rusnoka bankovnictví opravdu hluboce rozumějí a někteří by dokonce byli všestranným přínosem, pokud by se stali šéfy ČNB. Prezident však pro staré kamarádství preferuje Rusnoka.
J. Rusnok ve svém dnešním rozhovoru v MfD kromě jiných tezí mírně rozvíjí myšlenku, že v podpoře intervencí na oslabování české koruny bude možné pokračovat i po skončení tohoto roku. Jen tak mimochodem, tento drahý špás ČNB stál daňové poplatníky jen letos 116 miliard korun a od začátku této podivné hry, která byla zahájena v listopadu 2013, vyházelo vedení ČNB na tento účel již 520 miliard korun.
To už hraničí s dušení příčetností. Stejně jako to, pokud presumptivní guvernér ČNB připouští, že by bylo možné v takové politice vyhazování peněz z okna ještě pokračovat. J. Rusnok na svou funkci prostě není odborně připraven a kromě obecných řečí o ekonomice, které vede jako člen vedení ČNB, není ani žádným jiným přínosem. Jediné, co je pro vedení ČNB cenné, a zda je to cenné, je ve svých důsledcích sporné, je Rusnokův dobrý vztah k M. Zemanovi. Pokud by se ovšem tento Rusnokův vztah změnil v submisi, nebylo by to pro zájmy českého státu vůbec dobré.
Guvernér ČNB má být a má ve výkonu svého mandátu zůstat naprosto nezávislý na kterékoli jiné státní instituci, a to včetně prezidenta, který jej jmenuje.
Je také třeba si uvědomit, že v horizontu 4-5 let by mělo dojít ke vstupu ČR do EMU a k zavedení eura u nás. V tom okamžiku bude české občany velmi zajímat, jaký bude zvolen a vyjednán s ECB konverzní kurz koruny a eura. Zda to bude částka někde mezi 25-30 korunami za euro, o čemž sní někteří vývozci, anebo částka někde mezi 18-20 Kč, který je mnohem blíže ekonomické realitě a také odpovídá zájmům zdrcující většiny českého obyvatelstva. Podle tohoto kurzu budou konvertovány do eur mzdy, ceny, ale také peníze občanů uložené na účtech.
J. Rusnok by se měl ve vlastním zájmu seznámit s vývojem surovinových komodit v posledním roce a půl (a určitě se nejedná jen o ropu a zemní plyn). Ve svém rozhovoru totiž hovořil o potřebě trvat na dvouprocentním cílení inflace. To je ovšem v situaci, kdy dochází, respektive došlo, k razantnímu poklesu cen potravinářských surovin, ale také surovin pro průmysl, tedy průmyslových kovů a energetických surovin, věc, která je nerealizovatelná. Po stanovení takovéhoto cíle může vedení ČNB prolongovat umělé zeslabení české koruny libovolně, jak dlouho chce. A o to tu zřejmě jde.
M. Zeman by měl zkrátka zvážit jmenování guvernérem ČNB tohoto člověka, který nemá kvalifikaci na výkon funkce a přichází s podivnými ekonomickými názory.
