22.08.2012 11:58:00
Proč je Evropská komise vůči situaci v Rumunsku tak jednostranně zaujatá?
Česká média dlouhodobě v zásadě ignorují vnitropolitický vývoj v Rumunsku. Patrně nechtějí naší veřejnosti mást hlavu, že (a to nejen v USA) může existovat právní mechanismus, kterým lze legálně odvolat hlavu státu z úřadu.
Situace v Rumunsku je dnes v čemsi analogická. Jenže s tím rozdílem, že prezident Traian Basescu toho zřejmě „má na triku“ víc než V. Klaus.
Podle rumunské ústavy lze prezidenta odvolat rozhodnutím parlamentu, jež ovšem musí být následně potvrzeno referendem. A takového referenda, má-li být platné, se musí zúčastnit více než 50% oprávněných voličů.
Rumunské ústavní pojetí úlohy hlavy státu je zřejmě v hlavních rysech obdobné tomu našemu. Není to tedy politický systém prezidentský jako v USA nebo poloprezidentský jako ve Francii, ale kancléřský.
Podobně jako V. Klaus však T. Basescu začal od zvolení prezidentem své pravomoci tak či onak překračovat. Řečeno naší terminologií, začal to být prezident silně aktivistický, s čímž ovšem naše ani rumunská ústava nepočítají.
Proto si poprvé vykoledoval proces impeachmentu už v roce 2007, jen tři roky po prvém zvolení do funkce. Následné referendum ovšem jeho odvolání nepotvrdilo pro nedostatečnou účast voličů (cca 40% na místo více než 50%). A z těch, co se referenda zúčastnili, jich pro odvolání bylo jen asi 25%.
Jenže Basescu se z toho nikterak nepoučil. Spíše naopak, přijal rozhodnutí referenda jako vítr do svých politických plachet. A to tím spíše, že mu dost ulehčilo znovuzvolení prezidentem v roce 2009. Od té doby byl v konfliktu prakticky s každým rumunským premiérem. Teď s Victorem Pontou, kterého letos sám na místo předsedy vlády doporučil. Pro trvalé překračování ústavních pravomocí odvolal rumunský parlament prezidenta Basesca na návrh vlády nedávno podruhé. Pak přišlo referendum, které, jak se zprvu zdálo, rozhodnutí nejvyššího rumunského zákonodárného sboru zdánlivě nepotvrdilo. Účast v referendu sice měla dosáhnout až 47% (což na referendum vůbec není málo), ale přece jen to je méně než těch 50% plus jeden hlas požadovaných ústavou. Pak ovšem Ústavní soud Rumunska na základě stížnosti vlády usoudil, že potřebuje k definitivnímu stanovisku o rozsahu účasti v referendu další dokumenty a k jejich prozkoumání tedy i více času. Vláda je totiž toho názoru, že ve volebních seznamech byly i „mrtvé duše“ (např. zemřelé osoby) a že ve skutečnosti stupeň účasti v referendu přesáhl potřebných 50%. Takže se bude čekat na rozhodnutí ústavního soudu až do září.
Politicky podstatné přitom je, že z těch voličů, kteří se referenda zúčastnili, jich pro odvolání Basesca hlasovalo skoro 90%. Nedůvěra rumunské veřejnosti vůči prezidentovi je, jak je vidět, opravdu vysoká. A také její polarizace je značná.
V Rumunsku dnes až do relevantního výroku Ústavního soudu vykonává funkci hlavy státu dočasně předseda Senátu Antonescu.
To vše sice neukazuje na přílišnou vnitropolitickou stabilitu v Rumunsku a určitě to zemi v zahraničí ani nedělá velkou reklamu. Některé kroky vlády Victora Ponty asi také mohly být transparentnější a lépe připravené.
Co je ale v celé věci zarážející, je jednostranný postoj Evropské komise. Ta se postavila vcelku jednoznačně proti premiéru Pontovi. Výslovně sice nepodpořila prezidenta Basesca, ale její sympatie jasně patří právě jemu. A není moc jasné proč. Předseda Komise José Barroso si pozval premiéra Pontu do Bruselu v červenci na kobereček. Později mu poslal dopis, v němž jej podle médií ostře kritizuje. A sděluje mu jakýchsi 10 či 11 bodů, které „má“ rumunská vláda a její premiér naplnit.
Péče o vládu práva, nezávislost soudů a respektování justičního systému jsou určitě potřebné věci. To dostatečně potvrzuje i současný cirkus na tomto poli u nás. Evropskou komisi pod Barrosovým vedením jistě šlechtí, že na to nezapomíná.
Zdá se ale, že smysl pro detail - často v podobných situacích velmi významný, ne-li rozhodující - není silnou stránkou předsedy EK Barrosa, ani instituce, kterou řídí. Nepochybně by jemu i Komisi prospělo v celé této věci více rezervovanosti. Victor Ponta není čert. A pokud jej někdo chce právě takto na nějakou bruselskou stěnu namalovat, tak by bylo užitečné vědět kdo a proč. Že by americká PR agentura Mr. Finkelsteina, která dlouhodobě pracuje pro T. Basesca? Agentura, jež se specializuje na prosazování zájmů spojenců a přátel amerických Republikánů ve střední a východní Evropě. O níž leccos víme právě kolem našich voleb v roce 2010, ale konečně i ze zatím posledních prezidentských voleb v Rumunsku. Podobně špinavou kampaň, jakou Finkelstein v roce 2010 naordinoval ODS a české pravici vůči ČSSD, použil předtím ve prospěch Bacesca.
Nemohu současně pominout, že jsem ne tak dávno se zájmem sledoval Barrosův souboj s maďarským premiérem Orbánem. A kladl jsem si už tehdy otázku, kterou si ve světle Barrosových nynějších „rumunských“ aktivit kladu znovu - proč se s takovým zápalem neangažoval u nás, po našich sněmovních volbách v roce 2006 a při vytvoření druhé Topolánkovy vlády v lednu 2007? Proč ho tehdy osudy české demokracie nezajímaly? A proč jej teď zajímají osudy demokracie v Maďarsku a Rumunsku?
Nevěřím, že by předsedu Barrosa tak rozčílila obvinění politických rivalů premiéra Ponty, že část svého vysokoškolského diplomu opsal. To by přece José Barroso musel přesídlit z Bruselu do Plzně, aby řešil turbodoktory práv i v české politice. A že jich ve sněmovně je několik.
Maďarsko ani Rumunsko jistě nejsou dokonalé demokracie. Ale která z těch evropských opravdu je? Bylo by navíc určitě špatné, kdyby v nových členských zemích EU měl vzniknout dojem, že Evropská komise je považuje za svého druhu protektoráty pod dohledem EU typu Bosny a Hercegoviny nebo Kosova.
A když jsme u té demokracie a lidských práv, proč José Barroso zůstával a zůstává indiferentní ke stále nevyjasněné úloze Traiana Basesca v kauze tajných vězení CIA na rumunském území? Vězení, v nichž měli být lidé údajně trýznění a mučeni. Anebo je tak angažovaný právě proto.
Ne, nechci být sarkastický, ani ironický. Být předsedou Evropské komise není lehký job. S vědomím toho se snažím pochopit, že když předseda Komise není prakticky slyšet ani vidět při hledání východisek z nynější dramatické ekonomické a finanční krize EU, snaží si hledat uplatnění tam, kde být viděn a slyšen je jednodušší.
A úplně na závěr: prezident Klaus se při zájmu Evropské komise o Maďarsko veřejně ozval asi v tom smyslu, aby EU nechala Budapešť na pokoji. Bukurešť ho dnes nezajímá. Proč tomu tak asi je? V každém případě nevycházím z údivu.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
