Představa, že by se celá země měla sunout do možné stávky kvůli dopadům tohoto zákona, se mi zdá být neskutečná. Pojďme si zopakovat, co tento zákon přináší.

Vládní návrh zákona zrušuje v § 36a odst. 3 zákona číslo 235 včetně ve znění zákona číslo 489/2009 písmeno d) včetně poznámky pod čarou číslo 26b. Tomu kromě nás poslanců nikdo nerozumí.

Jak se uvádí ve stručné důvodové zprávě, původně provedená změna zákona o dani z přidané hodnoty vycházela z článku 80 směrnice Rady Evropských společenství. Sice se k tomuto návrhu hrdě přihlásil pan poslanec Kalousek, ale ten, pokud vím,nebyl předkladatelem. Předkladatelem byl pan ministr financí Janota, který měl zcela jinou argumentaci. Tedy směrnice Rady Evropských společenství, která za účelem zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem umožňuje členským státům Evropské unie přijmout opatření, aby při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě, s níž má osoba povinná k dani rodinné nebo jiné úzké osobní vazby, organizační vazby a vlastnické, členské, finanční nebo právní vazby, jak je omezují členské státy, byla základem daně obvyklá cena.

Dnes navrhovanou změnou se navrhuje vypustit osoby, které jsou k plátci daně z přidané hodnoty v pracovněprávním vztahu nebo jiném obdobném vztahu, a to z důvodu nadbytečnosti tohoto ustanovení. Vláda zdůrazňuje potřebu odstranění nežádoucího stavu, který nastal, s tím, že jeho odklad by vyvolal negativní celospolečenské účinky spojené s možnými a značnými hospodářskými škodami.

Pro naše pravicové poslance, kteří dovedou hysterčit i blouznit, že by dluh státního rozpočtu mohl být o jednu dvě miliardy vyšší, ale kteří radostně trávili svůj čas na tajemných vilách v Toskánsku, lety vládními speciály do Alp na lyžovačku, a přitom zanechali tuto zemi příští vládě v ekonomickém rozvalu s astronomickým dluhem 224 miliard korun jen za jeden rok, tedy minulý rok - že, pane bývalý ministře financí? - rád připomínám, že resortním ministerstvem, které předkládalo tento návrh zákona, je Ministerstvo financí spravované ministrem nominovaným za ODS.

yslím, že neučiním žádný společenský přešlap, sdělím-li, jak sleduji informace z médií, že v této věci se i pan ministr financí Janota s názorem toho, kdo jej nominoval, rozchází. Jestliže i toto ministerstvo v důvodové zprávě uvádí, že navržená změna v podstatě nemá v roce 2010 dopad na státní rozpočet - na vlastní oči jsem to četl - neboť předmětné příjmy nejsou na rok 2010 do státního rozpočtu identifikovatelným způsobem zahrnuty a v následujících letech lze dopad navržené změny předpokládat v řádu maximálně desítek milionů korun, pak nechápu včerejší výrok např. předsedy ODS, že podporou tohoto zákona ze strany sociální demokracie jde jen o další krok ke státnímu bankrotu.

Toto mé upozornění se týká i dalších mudrlantů ze strany ODS a TOP 09. Kdyby ale jen mudrlantů. Nedá mi to, abych v souvislosti s těmito opakovanými výroky neučinil dvě poznámky. I naprostý ekonomický laik ví, jak lehce se šíří v ekonomice negativní zprávy. Experti to nazývají teorií očekávání. Ano, čím déle budou pravicoví sýčkové přivolávat státní bankrot, čím více budou šířit depresivní náladu mezi občany, tím více budou podvazovat poptávku obyvatelstva, ochotu spotřebitelů utrácet a omezovat soukromou podnikatelskou iniciativu. Z teorie masivního negativního očekávání vyplývá jedno velké nebezpečí. Jakmile se tyto depresivní výroky dostatečně zafixují, mohou ochromit či zbrzdit ekonomický růst tak, že se potom skutečně můžeme dostat do spirály nezadržitelného pádu. Potom už pomoci nebude.

Dámy a pánové, navrhovaná změna zákona má osvobodit od placení DPH tzv. zaměstnanecké benefity. V médiích se uskutečňuje záměrné zkreslování tohoto problému v trojím smyslu. Za prvé - jedná se prý jen o zaměstnance dopravy, za druhé - jedná se prý jen o režijní jízdenky, za třetí - změna zákona by vyvolala rozpočtový dluh ve výši půl miliardy korun.

Chtěl bych na tomto místě plně využít argumentace např. výkonného výboru Nezávislé odborové organizace České televize v Praze, který uvedl - cituji: "Nejedná se zdaleka jen o režijní jízdenky, jak se mnozí politici i sdělovací prostředky snaží problém bagatelizovat, ale o veškeré tzv. benefity od závodního stravování přes rehabilitace, sportovní a kulturní akce až po rekreace, což se týká absolutně všech zaměstnanců v ČR." Takto se vyjádřili odboráři České televize. A já bych dodal, že jich je cca čtyři a půl milionu. Výkonný výbor Nezávislé odborové organizace České televize dále uvádí - cituji: "Je naprosto nepřijatelné, aby politici, kteří jsou plně odpovědni za katastrofální stav veřejných financí, přenášeli lepení děr ve státním rozpočtu na zaměstnance. Přitom sami zákonodárci si nebyli ochotni zdanit ani jejich nemravné tzv. poslanecké náhrady."

Nemám k tomu příliš co dodat, snad jen jedno: Odpovědnost za stresovou situaci, ve které projednáváme tento návrh, leží jistě na mnohém, ale hlavním viníkem je rozhodně ODS, která paralyzováním činnosti Poslanecké sněmovny, destruktivní obstrukcí brání projednání nejen návrhů, se kterými věcně nesouhlasí, ale i těch, které jsou výsledkem konsensu zaměstnavatelů a zaměstnanců i vlády samotné, jako je právě tento případ. V době hospodářské krize je takové jednání neodpovědné.

Chtěl bych také připomenout, podruhé už ve svém vystoupení, že věc, kterou máme svým dnešním rozhodnutím odstranit, byla prezentována jako chyba v zákoně. To, že odboráři hrozí stávkou, mi připadá pochopitelné. Jak mají narušit trvající flákání za stotisícové platy pravicových poslanců, když jim často jde doslova jen o desítky či stovky korun, navíc ovšem z prostředků zaměstnavatelů?

Když už mluvíme o stávce, chtěl bych připomenout i pravicovým poslancům jednu skutečnost. Před několika měsíci jsme slavili 20 let výročí od listopadových událostí roku 1989. Jeden moment se ukázal pro porážku minulého režimu rozhodující: stávka, která proběhla v celé zemi. Nezapomínejme na toto vystoupení lidí, které bylo rozhodující pro pád bývalého režimu a kde rozhodující silou byli právě zaměstnanci. I za to jim máme být vděčni.

Ještě jedno srovnání. Záležitost, o které hovoříme, se týká čtyř a půl milionu zaměstnanců, tedy v drtivé míře práceschopného obyvatelstva, díky jejichž daním a sociálním odvodům jsou z valné míry naplňovány naše veřejné rozpočty. Zatímco odboráři však chtějí vyhlásit stávku jen na několik hodin, poslanci ODS a přeběhlí poslanci dříve lidové strany, nyní TOP 09, stávkují ve Sněmovně skandálně již čtyři týdny, tedy nejdéle od vzniku Československé republiky v roce 1918. Berou desetitisícové platy za to, že škodí a lenoší. Je to spravedlivé?

Dámy a pánové, včera jsem vyzval pana předsedu vlády a předsedu nejsilnějšího soupeře k setkání s cílem nalézt rozumné a nekonfliktní řešení této záležitosti ještě před začátkem dnešního jednání. Mému návrhu nebylo vyhověno, pan předseda ODS jej odmítl urážlivými slovy. Já musím říci, že vždycky dávám přednost jednání a společenskému konsensu. Celá sociální demokracie to takto dělá už 132 let a myslím, že v tom budeme pokračovat. Udělali jsme vše pro to, abychom konflikt zažehnali. ODS je na rozcestí. Musí si vybrat, zda i nadále půjde cestou celospolečenského konfliktu - a z rozpočtového hlediska v podstatě pro pár drobných! - anebo zvolí jí tolik slibovanou politiku odpovědnosti. Je na nich, zda ideologie převáží nad rozumem, odpovědnost nad nedospělou frajeřinou, která již jednou vedla ODS k zasloužené vládní porážce během českého předsednictví.

Pro sociální demokracii vůbec neplatí čím hůře, tím lépe. Podpoří-li poslanci ODS tento návrh zákona a nebudou-li bránit jeho schválení v Senátu, ukáží, že se, byť nakrátko, vrátili k rozumu a k rozumné politice.