Nejlépe se to promítlo v ruském zemědělství, kde zejména v minulém roce Rusko zaznamenalo rekordní sklizeň pšenice. Stejně tak se Rusku dařilo produkovat více dalších zemědělských produktů včetně ovoce. Ruské zemědělství prostě ke svému rozvoji dostalo nový impulz a dokázalo jej využít. Pokud jde o ruský průmysl, i ten zaznamenal v tomto roce vzestup a rozlet. Také ruský hrubý domácí produkt rostl.
Naopak pokud jde o sankce vůči Rusku, tou jasnou obětí jsou například čeští zemědělci a čeští potravinářští producenti, kteří nemohou vyvážet své produkty do Ruska.
Stejně tak ten skutečný český průmysl, tedy průmysl s českými vlastníky, který často pracuje s vlastním výzkumem a vývojem, jenž zpracovává výrobky s vysokou přidanou hodnotou a není jen subdodavatelem pro mezinárodní korporace, u nichž jejich mateřské podniky finalizují produkty mimo republiku, a realizují také mimo ČR podstatnou část nadhodnoty, je silně postižen. Takže české podniky jsou samozřejmě nejvíce zasaženy a musely v posledních třech letech hledat nová odbytiště na nových trzích.
Hospodářské sankce vůči Rusku navíc v politické oblasti nepřinesly nic. Ruská politika se neposunula ani o píď. Evropané prostě, v tomto případě EU, udělaly s Ruskem opět podobnou zkušenost, jakou udělal například Napoleon nebo jiní dobyvatelé, kteří napadli Rusko.
Rusové ustupovat nebudou a prezident Putin, místo aby ztrácel podporu ruského obyvatelstva, protože zejména střední vrstvy v Rusku zažily v posledních třech letech pokles své životní úrovně, se v Rusku těší obrovské osobní popularitě. Sankce jsou zkrátka něco, co v případě Ruska žádné laury nikomu nepřinese…
