Takovou záležitostí, kde působí nekompetentně a zmateně, je například jím navrhovaná výstavba desetimetrové ochranné zdi na tisíc sto kilometrů dlouhých hranicích Mexika a USA. V poměrně krátké době probíhající kampaně byl ze svého původního odhadu nákladů na zeď 4 miliardy dolarů dotlačen až k přiznání reálné výše nákladů této stavby ve výši 25 miliard dolarů. Ukázala se také nesmyslnost jeho slibů, že by snad výstavbu této zdi měla zaplatit sousední země: Mexiko… Výrobci jedenáctimetrových žebříků se už těší...

Na druhé straně však D. Trump v posledních dnech zcela nepochybně zacloumal sebevědomím východních členských států organizace NATO. Jeho vyjádření ve vztahu k zemím, které předpokládají, že budou a priori bráněny USA před útokem z vnějšku, ve kterém hovořil o tom, že případný boj za spojence z NATO ze strany USA není rozhodně tak samozřejmý, měl nepochybně vliv na celou evropskou politickou elitu. A východiska se rýsují pro evropské členy NATO v zásadě dvě: buď vyšší zbrojní výdaje těchto zemí, anebo naopak přechod k politice snižování napětí ve východní Evropě. A vybudování vlastních evropských vojenských sil.

Trump se také vyjádřil v souvislosti s Krymem, a to velmi realisticky, že o jeho připojení k Rusku rozhodli většinově občané Krymu (ostatně většinou ruskojazyční - pozn. autora) a že stojí zato tuto položku v geopolitické hře USA odepsat, pokud to pomůže zlepšit vztahy s Ruskem.

D. Trump tedy ukazuje současně několik tváří. Je ale otázkou, která tvář je ta pravá… Jestli tvář geniálního showmana a baviče, anebo nekompetentního kalkulátora veřejných investic, či ve světovém měřítku realisticky uvažujícího státníka...