Tehdy jeho přijetí zhatilo veto tehdejšího prezidenta Klause a pak už, s ohledem na volby, nebylo možné zákon prosadit.

Desítky tisíc žen, které se svými dětmi žijí samy, jako matky samoživitelky, zažívají často kruté časy. Tím, že jsou osobami, které se samy musí starat o své děti, jsou omezeny ve svém kariérním růstu, a tak jsou spíše na nižších příjmových příčkách v rámci celé společnosti, a to díky neslýchanému sobectví svých předchozích někdy životních a někdy chvilkových partnerů.

Pokud chce stát dělat politiku, která je ve prospěch dětí a jejich rozvoje, měl by do uplatnění tohoto zákona investovat určité peníze. Slabiny současného návrhu jsou zřejmé. Je možné je odstranit.

Pokud budou peníze vymáhat Úřady práce, a jiný mechanismus se ministryni práce s ohledem na odpor ministra financí Babiše prosadit nepodařilo, o příliš efektivní výběr výživného od sobeckých otců dětí jistě nepůjde. (Mnohem účinnější by bylo, kdyby výživné vymáhaly Finanční úřady.) A samozřejmě jde také o to, že tento zákon není příliš velkorysý, co se týče výdajů, takže z nejhoršího, pokud bude přijat, pomůže jen těm nejubožejším z ubohých.

Strany klasické české pravice dnes nemají odvahu proti tomuto návrhu zákona, který v rámci své filosofie považují za roztahovačný, vystupovat samy. A tak za sebe nastrkují bývalou ministryni úřednické vlády, nominantku tehdejší ODS D. Kovářovou. Ta vystupuje s rádoby moudrými řečmi jako expert na rodinné právo. Nevšiml jsem si nikdy, že by právně v tomto oboru byla paní exministryně silná.

Doufejme, že v tomto případě zvítězí zdravý rozum, když už tento zákon měl šanci deset let fungovat.