Významné části rakouské veřejnosti se však tato politika silně příčí.
A pak Svobodné straně Rakouska (FPÖ) stačilo najít nejméně odpudivého kandidáta pro prezidentskou volbu ze svých řad, který dokáže říkat lidem to, co o imigrantech chtějí slyšet, byť žádné jiné velké téma ani nemá, a ono to stačí.
V prvním kole prezidentských voleb zvítězivší kandidát Svobodných N. Hofer vyhrál nad celou plejádou osobností z celého politického spektra ohromným rozdílem. To, že zvítězí, se připouštělo, i když průzkumy veřejného mínění vesměs favorizovaly někdejšího předsedu strany Zelených A. Van der Bellena, který je uznáván jako konsensuální politik, seriózní ekonom a obecně přijatelný člověk. Šokující je hlavně ten rozdíl, jakým Hofer (zisk 35, 4 % hlasů) dokázal porazit zejména kandidáty dvou současných vládních politických stran, sociálního demokrata a lidovce.
Druhý za Hoferem, Van der Bellen, získal 21,3 % hlasů, což je ne právě skvělé východisko pro druhé kolo, kdy by se všechny důsledně demokratické síly mohly sjednotit proti kandidátovi Svobodných.
Vnucuje se přirovnání k někdejšímu souboji mezi J. Chiracem á M. Le Penem ve francouzských7 prezidentských volbách v roce 2002, kdy se J. Chiracovi podařilo sjednotit za sebou hlasy všech proti ultranacionalistům. Ale Hofer není tak kontroverzní jako Le Pen a Le Pen neměl velké volební téma. Hofer ho má. Tím tématem jsou imigranti a obavy a strach rakouské veřejnosti před nimi. Kromě toho jsou bazickou základnou voličů rakouských Svobodných velkoněmecky uvažující nacionalisté, kteří k volbám prostě přijdou.
Nicméně z hlediska integrace hlasů demokratického tábora je Van der Bellen zřejmě tou nejvhodnější osobností, která je k dispozici. Teď jde o to, aby se v jeho prospěch vyjádřili jednotliví kandidáti, kteří v prvním kole neuspěli. A jedná se především o nezávislou kandidátku, někdejší šéfku Nejvyššího soudu I. Grissovou, která získala 19 % hlasů.
Společně s Van der Bellenem by oba 77vytvořili blok dvou pětin voličů v prvním kole, a to už přebíjí kandidáta Svobodných. Teď jde o to, aby se druhému kolu voleb voliči skutečně dostavili a aby to nebyli jen voliči Zelených. Van der Bellenovy původní strany (Van der Bellen byl kdysi také členem sociální demokracie) a aby vedle toho nepřišli jen nacionalističtí a vývojem stresovaní voliči kandidáta Svobodných.
Je potřeba vidět také další rozměr Hoferova eventuálního vítězství v druhém kole prezidentských voleb. Při případném a velmi pravděpodobném vítězství Svobodných v parlamentních volbách by prezident, který byl zvolen na kandidátní listině Svobodných. nepochybně pověřil sestavením nové vlády lídra Svobodných. To by Van der Bellen nikdy neudělal a vyčkával by, zda demokraté ze všech parlamentních stran dokáží vytvořit vládu bez Svobodných.
Po eventuálním příchodu prezidenta z řad Svobodných do úřadu by nastala jiná situace, i pokud jde o vztahy Rakouska a České republiky. Už by se v podstatě nezopakovala současná situace, kdy je v čele Rakouska prezident H. Fischer, který je velkým přítelem naší země. Hofer má jiné priority, jiné zájmy a bude hledat přátele někde jinde, nežli u nás. Vztahy mezi Rakouskem a ČR by zcela nepochybně ochladly...