Vyrovnání s církvemi se státu nakonec vyplatí
Vážený pane poslanče,úvodem bych chtěl říci, že nemám nic proti vyrovnání se s minulostí, ale vzhledem k tomu, že v otázce církevních restitucí je dle mého názoru mnoho otazníků ( v kontextu k žádosti od pana prezidenta adresované lídrům koaličních stran je jasné, že nejsem sám, kdo dané otazníky vidí) a bohužel Já, jako obyčejný občan ČR, nemám prostředky pro právní analýzy jako Vy a proto Vás
žádám
vzhledem k blížícímu se hlasování o církevních restitucích a také Vaší nezdolné jistotě, že vše je správně. Čili, že nám nehrozí úspěšné žaloby ze strany dřívějších restituentů, kterým se vyplatila za jejich majetek menší částka než se vyplatí církvím, že nehrozí prolomení časové restituční hranice 25.února 1948 a dalších aspektů, které mohou z tohoto rozhodnutí nastat. A proto Vás žádám pane poslanče, v případě, že budete hlasovat pro církevní restituce o veřejný příslib uhrazení jakýchkoliv budoucích nákladů, které mohou vzniknout z Vašeho rozhodnutí v této otázce a to z Vašeho majetku a případně i Vaší rodiny.
Já jako obyčejný občan musím nést osobní a hmotnou zodpovědnost za svá rozhodnutí ať již v oblasti osobní či pracovní. A připadá mi normální, že za svá rozhodnutí budou nést odpovědnost i naši zákonodárci. V případě, že ne ( obvyklé výmluvy na populismus, zde nebudou doufám na místě) , jsem přesvědčen, že nemají na svých postech co dělat a tak by mě připadalo správné, vzdání se Vašeho poslaneckého mandátu, protože někdo, kdo nechce nést osobní i hmotnou odpovědnost za svá rozhodnutí by neměl v zákonodárném sboru působit a podílet se na rozhodnutích, které se dotýkají všech občanů naší republiky.
S pozdravem
Jan Bureš
Obyčejný občan ČR
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
12.09.2012 5:16:14 - Ing. Jiří Rusnok
Vážený pane Bureši, vyrovnání s minulostí považuji nejen za správné, ale i nezbytné, vzledem k názoru Ústavního soudu a s tím sovisející možností žalob, které by mohly podávat (a pravděpodobně úspěšně) církve na stát a obce. Dohoda o církevních restitucích možná není ideální, ale to u dohody, která vyžaduje konsenzus tolika subjektů, nebude možné nikdy. Proto ji beru jako maximum toho, co se za posledních 20 let v této otázce udělalo.
Můj postoj k formě vyrovnání s církvemi bych rozhodně nenazval nezdolnou jistotou, jako spíše uměním možného. Spory nikdo nikdy nemůže vyloučit, stejně tak náklady pro stát z nich plynoucí, v celkové bilanci jsem však přesvědčen, že vyrovnání s církvemi pro stát výhodné bude. Dovolte mi vysvětlit proč.
Na rozdíl od restitucí fyzickým osobám sledují církevní restituce ještě jiný záměr, než nápravu křivd minulosti, a totiž vytvoření takového prostředí, aby stát církve nemusel platit jak je tomu dnes. Vzhledem k tomu, že tato odluka církve od státní pokladny je naplánována na mnoho let, začne se státu takzvaně vyplácet až v horizontu desetiletí. Ale jsem přesvědčen, že v konečném důsledku na ní stát vydělá a to mi potvrdili i ekonomové z NERVu.
Tím je částečně zodpovězena i vaše otázka po osobních zárukách. Je těžko představitelné, aby se poslanci osobním majetkem zaručili za něco u čeho se celkové náklady a výnosy budou dát vypočítat až v horizontu, který možná přesáhne délku jejich života. Kdo to dnes dokáže přesně spočítat? Kdo rozsoudí, jestli dnešní náklady nepřinesou budoucí výnosy? V tomto ohledu se budu držet v mezích, které mi ukládá zákon.
Jiří Rusnok
