Příkladem mohou být sportovci (a samozřejmě každý spolek), kdy účastník/hráč odpovídá plně za své jednání bez ohledu na to, zda je milionář nebo chuďas. Pokud pochybí a porušuje pravidla, následuje trest a případné vyloučení, které může být třeba i jen dočasné.
Paradoxem, který popírá vzájemnou rovnost, je například české podnikání, kdy jsou různá pravidla pro různé druhy podnikání. Je-li občan OSVČ nebo nepodnikající fyzická osoba, odpovídá celým svým majetkem a trestní odpovědnost nese v plném rozsahu stanoveném zákonnými pravidly.
Založí-li však takový jedinec „právnickou osobu“, příklad s.r.o. nebo akciovou společnost, odpovědnosti se z větší části zprostí. Pokud firma zkrachuje, následky nesou jiní. V naší zemi to jsou prostí občané, daňoví poplatníci, kteří škody platí z peněz, které byly připraveny a vybrány na jejich ochranu a zajištění jejich potřeb. Přitom veškeré zisky končí v kapse majitele společnosti.
Pan Andrej Babiš se nad rovností v podnikání sice zamyslel, ale výsledkem bylo ještě větší zatížení těch již nejvíce zatížených. Podíváte-li se kolem sebe, vidíte, že každý lidský jedinec má svou vlastní peněženku, ve které končí všechny jeho příjmy a z níž peníze vydává na to, co uzná za vhodné.
V České republice všichni vědí, že každá firma má svého majitele, například Janečkovo, Kellnerovo, Tvrdíkovo, Pitrovo, Babišovo, Haščákovo, Baudišovo, Křetínského, Tkáčovo... atd., ale ne každý platí stejné daně.
Daňový systém v ČR pracuje se spoustou „daňových či nedaňových“, „uznatelných či neuznatelných“ položek, slev, úlev, výjimek a dalších, s určením, kterých osob se týkají či nikoliv. Kdo stanovuje tato pravidla a výjimky. Samozřejmě lidé, které si občané zvolili, ale bohužel ne ve prospěch svých voličů, ale ve prospěch svůj! Stejná pravidla pro podnikání i spokojený život je možné snadno nastavit.
Strana Občané České republiky, která pracuje s modelem hodnotové ekonomiky „ekonomický privatismus“ navrhuje řešení stávajícího systému v České republice na spravedlivé bázi jednoho typu „občana“, který tím, že chce žít v ČR, získá možnost prodávat svou práci a podnikat svým jménem a se svou plnou odpovědností. Samozřejmě s právem kontroly smysluplného výkonu povinností úředníků státu, které si zvolil a platí ze svých peněz ve formě příspěvku, které můžeme označit jako „daně“.
Existence pouze jedné daně a to z příjmu (cca 0,7% až 1%) bez možnosti jakéhokoliv odečtu výdajů (náklady, odpisy...). Snadná evidence, jednoduchý výběr. Nikdo nemůže vykazovat ztráty, příjem má každý. Podnikání je činnost za účelem zisků, nikoliv ztrát. Jde jen o péči řádného hospodáře!
Výrok pana Babiše či některých dalších politiků o ekonomice státu s přirovnáním k rozpočtu firem či rodinných rozpočtů by se mohl blížit realitě, pokud budou stejná pravidla pro všechny.
Vrátíme-li se na začátek článku, sportovec inkasuje za své výkony a s penězi si může dělat, co chce. Inkasuje za své výkony! Kdo nic nedělá, neměl by inkasovat!
Pravidla spravedlnosti jsou známa již několik tisíciletí: „odměna či trest musí odpovídat míře dosaženého výkonu či pochybení“. Jak vyměnit špatné politiky a nastavit spravedlivé prostředí?