Tento článek je jakýmsi mým tiskovým prohlášením k mé rezignaci na funkci místopředsedy strany. Mým cílem je zabránit spekulacím o důvodech, pro které jsem se k rezignaci rozhodl.
Současné předsednictvo bylo zvoleno po sněmu na konci roku 2015. Po relativně úspěšných volbách do Evropského parlamentu (máme jednoho europoslance - Petra Macha) a alespoň v Praze vcelku neúspěšných komunálních volbách (získali jsme pár mandátů na místních radnicích, ale žádný v Zastupitelstvu hlavního města Prahy) byl jasný hlavní cíl - příští parlamentní volby. Na tom se shodli snad všichni zvolení členové Republikového předsednictva (ReP), to soudím dle jejich kandidátských projevů a diskuse na sněmu.
Během roku 2016 se začaly projevovat nepříjemné vlastnosti systému, ve kterém jsou jednotliví členové exekutivního orgánu voleni samostatně. Je jasné, že různí lidé mají na způsob provádění činnosti orgánu různé názory. A protože všichni mají víceméně stejně silný mandát, neshody je třeba vyřešit hlasováním. Potud s tím nemám žádný problém, s tím vědomím jsem do předsednictva kandidoval. Jenomže kolektivní rozhodování také vede k nejisté stabilitě rozhodnutí a ke sdílené odpovědnosti. Ve Svobodných jsou naštěstí vesměs odpovědní lidé, kteří se nebojí odpovědnost přijmout a neshazovat ji na jiné. A to i přesto, že by k tomu někdy mohli mít důvod.
A zde přichází důvod, proč jsem se rozhodl pro rezignaci. Nedávno proběhlé krajské volby byly pro Svobodné ve většině krajů neúspěšné. Prosadili jsme se jen ve Zlínském kraji a mírně také v Plzeňském kraji (kde se koalice s účastí Svobodných také dostala do krajského zastupitelstva, ale bez mandátů pro Svobodné). Za hlavní příčiny tohoto neúspěchu považuji především špatnou srozumitelnost prezentovaného programu a nedostatečně viditelné osobní vedení kampaně. Myslím si, že právě to musíme pro parlamentní volby změnit. Během roku pokračovat v budování značky, několika zásadních témat a nadchnout pro to nejen vedení strany, ale celou členskou základnu. Potřebujeme totiž velmi silně táhnout za jeden provaz a ne jen čekat, že za ten provaz dost silně a ve správnou chvíli zatáhne pár lidí ve vedení.
Ukázalo se, že ne se všemi se shodnu ve svém pohledu na kampaň do Poslanecké sněmovny. Ne, že by předsednictvo nemělo plán. Ten existuje a nemusí být špatný. Kdybych ale zůstal ve vedení strany, nejspíš bych plán brzdil. Myslím si, že daleko více než časově náročné debaty o podobě kampaně a nejistotu ohledně jejího provedení nyní potřebujeme, aby vedení kampaně bylo pevně v rukou sebevědomého a rozhodného člena předsednictva odpovědného za kampaň a politický marketing strany, ať už jím bude kdokoliv.
Nikam neodcházím. Svobodní jsou pro mne stále jedinou volitelnou stranou. Vedení strany může i nadále počítat s mojí podporou. Vzhledem k mým důvodům pro rezignaci pochopitelně na funkci nebudu bezprostředně kandidovat znovu. Nesnažím se "testovat sílu svého mandátu". Chci být Svobodným užitečný a jsem přesvědčený, že nyní budu více užitečný jako řadový člen, než jako člen vedení strany.
Na funkci místopředsedy strany rezignuji k dnešnímu dni.
