Zdravé životní prostředí patří k základním lidským právům. Alespoň podle české ústavy. Zcela oprávněně byla nedostatečná pozornost k životnímu prostředí, která byla jedním z atributů předlistopadové politiky v tehdejším Československu, kritizována občany naší země. Od roku 1990 došlo zcela nepochybně k výraznému zlepšení stavu většiny složek životního prostředí. To by samozřejmě nemělo být důvodem k zastavení úsilí životní prostředí v ČR nadále zlepšovat.
Poslední desetiletí a zejména pak období vlád v čele s ODS se státní politika v oblasti životního prostředí vyznačuje několika znepokojivými rysy. Mám na mysli především:
- zneužívání veřejných prostředků na MŽP ve prospěch osob, obchodních společností a politických stran, které mají vazbu na vedení MŽP,
- neschopnost systematického metodického vedení orgánů státní správy v oblasti ŽP,
- prosazování projektů a programů, které ekonomicky poškozují českou společnost a které pŕinášejí zisk pouze malé skupině tzv. "ekopodnikatelů",
- neschopnost a nedostatek odvahy zvolit a obhájit si vlastní cestu a vlastní názory v oblasti ŽP, a to jak ve vztahu k EK, tak i ve vztahu k veřejnosti.
V prvním případě by bylo velice užitečné znát například konkrétní jména právníků a názvy jejich advokátních kanceláří, které v posledních letech poskytly svoje v uvozovkách služby Ministerstvu životního prostředí, pochopitelně i s informací o předmětu těchto externích služeb a jejich ceně. Jsem si jista, že by se občané České republiky nestačili divit, kolik peněz dokáže státní úřad poskytnout spřáteleným právníkům a advokátním kancelářím v době, kdy tvrdí, že nemá peníze na zdravotní a sociální služby pro tisíce lidí s podprůměrnými příjmy. Stejně tak je potřeba dostat odpověď na otázku, jaké analýzy a studie zadává MŽP a organizace tímto ministerstvem zřizované, jaká je užitečnost těchto dokumentů a zda je společnost vůbec potřebuje, a kolik stovek miliónů je ročně resortem MŽP vyplaceno na tyto, v mnoha případech zbytečné nebo dokonce pouze fiktivní práce.
Ve druhém případě bychom se negativní zkušenosti s neschopností MŽP řídit orgány státní správy neměli příliš divit. Zájmem vedení MŽP přece není fungující státní administrativa sloužící lidem, ale zabezpečení finančního profitu spolustraníků a spřátelených osob a organizací. Hrabání do vlastní kapsy je jistě časově natolik náročná činnost, že na metodickou a organizační práci už mnoho času nezbývá. I páni ministři musejí přece odpočívat :).
Obnovitelné zdroje energie, projekty s mezinárodně populární značkou "clima change", univerzální zaklínadlo "biodiverzita", to je jenom zlomek hesel, za která v posledním desetiletí schováváme miliardové výdaje ze státního rozpočtu. O užitečnosti těchto projektů dnes snad nepochybují pouze ti, kterým tyto miliardy přitékají do kapes. S každým příchodem nového ministra ŽP občané doufají, že bude tomuto veřejnému plýtvání učiněna přítrž. Prozatím bohužel doufají marně.
Často si kladu otázku, zda má ještě Česka republika svoji vlastní politiku životního prostředí. Zda v posledních deseti letech pouze slepě nepřebiráme a slepě neuplatňujeme postupy, které na nás valí EK a které si vynucují některé nepočetné (ale o to hlasitější) nevládní skupiny působící v naší zemi. Mnoho zemí EU si doposud dokázalo udržet vlastní a o zdravý rozum opřené postupy v oblasti ŽP. Mnoho zemí EU se v zájmu jejich občanů dokázalo postavit ideologickým výmyslům z dílny EK. Díky tomu, jaké ministry ŽP měla v posledních deseti letech ČR, neumíme v zájmu občanů ČR ani navrhnout vlastní cestu v oblasti ŽP, ani se postavit alespoň těm největším nesmyslům z dílny EK. Naši ministři ŽP dávali a dávají vždy přednost takovému řešení, které přináší problémy občanům ČR, před řešením, které by je nutilo tvrdě vyjednávat s EK.
Pan ministr ŽP je jistě velmi šikovný, pokud jde o práci s médii všeho druhu. Pan ministr by si měl ale uvědomit, že vzduch, voda nebo půda nebudou v lepším stavu, pokud to napíše Mladá Fronta nebo pokud to někdo řekne v televizi. Všechny složky životního prostředí se mohou kvalitativně zlepšovat pouze tehdy, bude-li se o to snažit celá společnost. A MŽP by mělo být hlavním koordinátorem těchto společensky žádoucích aktivit. Pokud se ale z MŽP stává pouze trafika pro spolustraníky a ze Státního fondu životního prostředí pokladnička pro zpřízněné osoby a obchodní společnosti, nepomůže životnímu prostředí v ČR ani sebelepší mediální kampaň a PR pana ministra.
Čtrnáct měsíců, které dostal současný ministr ŽP k dispozici, mne přesvědčuje, že není schopen udělat víc, než se co nejlépe mediálně prezentovat a uzavírat kompromisy, které jsou buď naprosto zbytečné nebo v konečném důsledku pro životní prostředí v ČR škodlivé.