Ačkoliv se festival zřejmě stále více stává komerční záležitostí, dobrým kšeftem i pro firmy, kterým jsou mimo byznys lidská práva celkem ukradena, opět se neubráním vzpomínkám. Vzpomínkám na někdejší sněmovní zápasení o registrované partnerství. Potýkali jsme se s aktivním odporem konzervativnějších poslanců a to především z pravé části politického spektra. Od lidovců mě to samozřejmě nepřekvapovalo. Zákon ale nakonec prošel. Od počátku roku 2006 jsou čeští homosexuálové blíž tomu, aby se mohli cítit plnohodnotnou součástí společnosti. S většinou kolegů z KSČM jsme to považovali za velký úspěch v boji s předsudky. Do letošního srpna tuto možnost využilo 1 812 dvojic gayů a leseb. Letos ale mnohé z nás, kteří jsme se na protlačení registrovaného partnerství v Poslanecké sněmovně podíleli, překvapil malý pohlavek od pořadatelů Prague Pride. Ti údajně vyzvali politiky, vyjma například KSČM, k podpoře. Třeba to je ale jen dezinterpretace jejich vystoupení a tato část aktivních homosexuálů se nerozhodla vymazat část své novodobé historie. Třeba neignorují poslance KSČM, kteří před lety znovu a znovu registrované partnerství spolunavrhovali a prosazovali. Na tom nakonec nezáleží. Lidská práva nevisí na dobré paměti pořadatelů Prague Pride. I dnešní pochod by měl být ve znamení boje proti předsudkům. Proti předsudkům vůči menšinám, ale i těm, kteří za jejich práva bojují.