Dublinské dohody reprezentují nařízení EU, které určuje, že žádost cizince o azyl musí být projednána a následně rozhodnuta pouze v jedné členské zemi Evropské unie. Tyto dohody byly ustanoveny v roce 2013 a v současnosti platí již jejich 3. verze, nazvaná Dublin III.      
Nyní, kdy se státy evropské osmadvacítky (zejména na březích Středozemního moře (Itálie)) potýkají s  přílivem nových migrantů ze severní Afriky, se poslední verze Dublinských dohod stala neadekvátní. Proto výbor pro občanské svobody (LIBE) ve druhé polovině letošního října schválil návrh verze nové. Vyjednávací mandát EP k návrh reformy tohoto nařízení, o kterém se teprve bude jedna na trialogu (interinstitucionální jednání mezi Evropským parlamentem, Evropskou komisí a Radou Evropské unie), byl schválen na plenárním zasedání EP, které se konalo 16. listopadu ve Štrasburku. Mandát k vyjednávání byl schválen v poměru 390 hlasů pro, 175 proti a 44 se zdrželo. Spolu s některými  českými kolegy (za KSČM jsem pozměňující návrhy podepsala já a kolega Maštálka) a částí europoslanců z Visegrádských zemí, jsme se pokusili z vyjednávacího mandátu EP vyřadit nejkontroverznější ustanovení jako je povinný mechanismus přerozdělování žadatelů o azyl. Chtěli jsme, aby tento mechanismus, byl, pokud nutně musí existovat, pouze na dobrovolné bázi. Taktéž jsme chtěli z mandátu vyřadit širokou definici rodiny v rámci azylových kritérií, sankce pro státy, jež se systému nebudou účastnit a řadu dalších drobnějších, nicméně kontroverzních věcí. Nasbírali jsme dostatek podpisů, aby se o našem alternativním návrhu hlasovalo na plénu EP. Nicméně v hlasování byl tento návrh většinově odmítnut. Co se tedy nachází v přijatém vyjednávacím mandátu EP? 
Mezi klíčové body návrhu, kterou připravila europoslankyně Cecilia Wilkström (skupina ALDE - působí v ní české ANO) patří posílení bezpečnostních opatření (všichni, kteří žádají o azyl, musí být při příchodu zaregistrováni), rychlejší postupy (jak pro udělení azylu, tak i pro deportaci nevhodných žadatelů), žadatelé o azyl by se neměli pohybovat mezi zeměmi a měli by se řídit určitými pravidly, členské státy se musí podílet a sdílet odpovědnost za uchazeče o azyl. Tento návrh přišel také s několika dalšími opatřeními, mezi které patří například: včasné filtrování žadatelů o azyl s velmi malou pravděpodobností přijetí, registrace a ověření bezpečnosti po příjezdu, rychlejší sjednocení rodin, zvláštní pozornost dětem, bohužel již onen nešťastný zmíněný automatický mechanismus přemístění a zajištění plné účasti všech členských států. Celý „nový“ postup přijetí azylanta by tak měl dostat podobu údajně preciznějšího procesu. Ihned po příchodu uchazeče o azyl do členského státu Evropské unie (ať už se jedná o letiště či klasickou hranci) mu musí být sejmuty otisky prstů, načež bude podroben kontrole v jednotlivých databázích EU dle příslušných údajů. Samozřejmě bude posouzeno, zdali je pravděpodobné že uchazeč dostane azyl. Pokud první částí přijímacího procesu úspěšně projde, bude zjištěno, zda má či nemá v určitém státu Evropské unie rodinné příslušníky nebo jestli má na daný stát nějaké vazby (držitel diplomu). Pokud se prokáže, že vazby má, je daný žadatel do tohoto státu převeden. Jestliže se prokáže pravý opak, tedy že nemá k jakémukoliv státu vztah, jsou mu nabídnuty k volbě 4 země, které mají v daném okamžiku nejmenší počet žadatelů o azyl podle daných kritérií.      Daný stát po příjezdu uchazeče provede další bezpečnostní kontrolu a poté posoudí, zdali mu udělí v souladu s pravidly EU a mezinárodními úmluvami ochranu. Pokud ano, tak tento stát zůstává po dobu následujících 5 let za uprchlíka odpovědný. V této lhůtě může migrant požádat o povolení k trvalému pobytu. Otázka přerozdělování uprchlíků do jednotlivých zemí podle kvót bude dále pokračovat, resp. je součástí návrhu této reformy.  Uprchlíci by měli být přerozdělováni do členských zemí průběžně, ne jen nárazově. O budoucí podobě nových kvót budou mít možnost rozhodovat jednotlivé členské země Unie s tím, že se musí všechny státy jednomyslně shodnout na jejich přijetí. Pokud bude jeden stát hlasovat proti těmto „kvótám“, tak nebudou schváleny, což je velice pravděpodobné, když přihlídneme k pozici zemí střední a východní Evropy.
Ráda bych Vás ujistila, že celá reforma je v současnosti teprve někde v polovině své legislativní cesty a je ještě množství času jak návrh ovlivnit. My v Evropském parlamentu, jsme udělali vše, co bylo v našich silách, abychom návrh poslali do dalšího jednání co nejméně kontroverzní. Bohužel bylo nás málo. Vše je teď hlavně v rukou členských zemí a jejich diplomatických aparátů, které budou mít v přijetí tohoto systému poslední slovo. Proto by si budoucí český premiér i vláda měli setsakramentsky rychle uvědomit, o čem se nyní jedná, abychom nedopadli jako u vyjednávání směrnice o zbraních, kdy silná slova budou určena do ČR, ale v EU nikdo vyjednávat nebude. Nyní je čas pro vládu, aby začala konat ve prospěch českých občanů. Ale chce to hned a velmi intenzivně.