Po pondělním jednání tripartity to vypadá, že se s tímto dilematem bude muset zhruba sto tisíc pracujících ještě nějakou dobu vypořádávat. Zvýšení minimální mzdy ze současných 9200 korun měsíčně se totiž zatím nekoná. Zjevně umírněné odbory ji chtějí zvýšit o tisíc korun měsíčně, zaměstnavatelé se skřípajícími zuby jen o 500 korun, a zdá se, že z toho ustoupit nechtějí. Rozhodnout bude muset vláda. V tomto případě by ale měla jít jednoznačně na ruku odborům. Ty totiž požadují, aby minimální mzda stoupla v následujících letech vždy o tisíc korun tak, aby její poměr postupně dosáhl 40 procent průměrného platu. A v tom se shoduje s programovým prohlášením vlády. Zvyšování minimální mzdy věnuje celý odstavec a mimo jiné v něm uvádí: „(…) aby zajišťovala důstojný život zaměstnanců nezávislý na sociálních dávkách. Její úroveň bude dostatečně motivační a měla by se postupně s ohledem na ekonomické a sociální souvislosti přiblížit 40 % průměrné mzdy.“ Odborářským požadavkem pohoršení zaměstnavatelé oponují například tím, že se řada podniků teprve vzpamatovala z krize a zvýšení minimální mzdy by vyvolalo tlak i na růst ostatních výdělků. V tom se zřejmě nemýlí. Je ale pochopitelné, že pracující, jichž se krize citelně dotkla, už o jejím překonání nechtějí jen poslouchat. Podporuji požadavek odborů. A to nejen proto, že v tabulkách o výši minimální mzdy v EU jsme na čtvrtém místě odzadu (méně berou už jen Litevci, Rumuni a Bulhaři). Dokonce si myslím, že zvýšení minimální mzdy podle požadavku odborů na 10 200 korun hrubého měsíčně je nedostatečné, protože hranice příjmové chudoby u nás je 9 674 korun měsíčně. A čistá minimální mzda nyní činí 8 188 korun! „Člověk, který pracuje, by neměl být chudý,“ napsala mi stručně a jasně na internetové sociální síti jedna žena. Pod tím se klidně podepíšu. Doufám, že nejen já, ale i ti, kteří rozhodují o příjmu desítek tisíc lidí, kteří nejnižší plat pobírají.