V dnešní době jde zejména o společnost ČEZ, Čepro, MERO a Český Aeroholding. Tyto účty jsou podřízeny souhrnnému účtu a nejsou součástí státního rozpočtu. Aktuální stav zvláštních účtů je přibližně 34 miliard korun.
Fond má prioritně sloužit k pokrytí závazků státu na odstraňování ekologických škod vzniklých před privatizací, které činí přes 100 mld. Kč. Dále mohly být prostředky použity na krytí schodku důchodového účtu, pro Státní fond dopravní infrastruktury nebo Státní fond rozvoje bydlení.
Novelou zákona má být odstraněna velká část taxativního výčtu možností použití prostředků z privatizačních účtů a naopak je zavedena možnost převedení prostředků do státního rozpočtu a jejich využití v jakékoli kapitole. V případě nutnosti naopak umožňuje novela transfer prostředků ze státního rozpočtu do privatizačních účtů.
Naskýtá se proto otázka, zda je tato novela motivována snahou o hospodárné využití prostředků účtů privatizace nebo pouhou snahou o posílení státního rozpočtu. Domnívám se, že Ministerstvu financí jde o tu druhou možnost. Vysát z Fondu maximum prostředků a použít je na populistická opatření, jakými jsou jízdné se slevou nebo obědy ve školních jídelnách zdarma.
Neměl bych námitek s novelou, která by prostředky Fondu chtěla použít na financování základních potřeb státu. Ať už jsou to opatření reagující na klimatickou změnu, snížení uhlíkové stopy ČR nebo třeba na řešení energetické bezpečnosti státu.
Jsem toho názoru, že by Ministerstvo financí mělo fond prioritně využít k co nejrychlejším sanacím, protože ekologické závazky státu, respektive smlouvy na jejich odstranění, jsou až 25 let staré. Jako zpravodaj této novely jsem vyslovil argumenty proti přijetí a kolegové senátoři mě podpořili a sami uvedli příklady ze svých regionů, kdy se sanace postižených lokalit táhne velice dlouho a Ministerstvo financí k tomu přistupuje velice laxně.
Podařilo se mi tak jako zpravodajovi tohoto tisku přesvědčit Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu o návrhu na zamítnutí této novely a následně bylo jasnou většinou schváleno i zamítnutí na plénu Senátu.
Novela se tak vrátila k projednání do Poslanecké sněmovny, kde jsem jako zpravodaj obhajoval její zamítnutí Senátem. Za rozhodnutí Senátu se postavil například i poslanec ODS Jan Skopeček, který apeloval na PS těmito slovy “ Rád bych vás poprosil, abyste setrvali na názoru Senátu, a chtěl bych vás poprosit o zdravý rozum. Protože ještě žádná polistopadová vláda v České republice, a to ať byla pravicová, či levicová, neměla tu drzost vysát rezervní fond, který byl v rámci Fondu národního majetku. I předcházející velmi levicové vlády věděly, že mimořádné příjmy, ať už z privatizace, nebo dividend státních podniků, zkrátka není dobré utrácet na běžné výdaje. Protože každému státu, každé ekonomice, se může stát, že nějaké mimořádné výdaje bude potřebovat hradit.“
Ještě před hlasováním se však ukázalo, že koalice nedisponuje potřebnou většinou 101 hlasů a hlasování tak bylo bezdůvodně odloženo na další den. Avšak i druhý den měla koalice ANO, ČSSD a KSČM problémy, takže byl zákon na poprvé zamítnut, protože PRO hlasovalo pouze 100 poslanců. Bohužel se ozval Pavel Kováčik z KSČM, že mu Jan Chvojka z ČSSD do hlasovacího zařízení vylil kávu a tím mu znemožnil hlasovat. Proto se hlasování odložilo o dalších deset minut a poté byla novela přijata většinou 102 hlasů.
30 miliard z Fondu privatizace tak nakonec, i přes odpor Senátu, doputovalo do státního rozpočtu.
