já děkuji panu ministrovi Baxovi za úvodní slovo k tomuto vládnímu návrhu zákona o vstupu a dovozu některých kulturních statků na celní území Evropské unie. Úvodem bych chtěl říct, že se jedná o to, že návrh je předkládán z důvodu adaptace tuzemského právního řádu na nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. dubna 2019 o vstupu a dovozu kulturních statků, a myslím, že to také bylo řečeno, implementační lhůta té části nařízení, ke které se tento zákon vztahuje, uplynula již 28. prosince 2020.
Nezbytnost přijetí navrhované právní normy vyplývá ze závazků České republiky daných jejím členstvím v Evropské unii a dále intenzivním zájmem na ochraně světového kulturního dědictví před nezákonným vývozem a trestnou činností. Návrh nového zákona je tedy primárně předkládán za účelem adaptace národní právní úpravy na nařízení a pokud by k provedení nedošlo, nemohla by být adaptace tuzemského právního rámce uskutečněna. Současně také je nezbytné provázat právní úpravu, a to jak evropskou, tak vnitrostátní, v oblasti celnictví na právní úpravu tohoto nařízení. Česká právní úprava by nebyla plně kompatibilní s právní úpravou evropskou, což by znamenalo značné potíže pro orgány Celní správy České republiky při výkonu jejich působnosti v oblasti celnictví. Zároveň by došlo ke snížení míry právní jistoty dotčených subjektů, neboť národní úprava by nenavazovala na evropskou právní úpravu. Návrh tak stanoví příslušné orgány pro naplnění postupů v souladu s nařízením.
Co se týče té samotné problematiky ochrany movitého kulturního dědictví, byla dosud v České republice posuzována zejména optikou tzv. zdrojové země, tedy byla akcentována ochrana národního případně tedy evropského unijního kulturního dědictví. V poslední době je však stále patrnější, že tento dá se říci protekcionistický přístup již není adekvátní potřebám zachování celistvosti světového kulturního dědictví, o což nám zejména jde, a to zejména v zemích, jejichž možnosti ochrany vlastního kulturního dědictví jsou z řady nejrůznějších důvodů velmi omezeny - je to například neuspokojivá ekonomická situace, sociální, válečný konflikt apod. Toto má za cíl tedy narovnat nařízení, k čemuž je předložený tisk č. 150, tedy vládní návrh zákona, adaptačním předpisem.
Je také důležité říct, že předložený návrh zákona představuje zatím jen částečnou implementaci nařízení a vztahuje se pouze ke kulturním statkům uvedeným v příloze A tohoto nařízení. To znamená, kulturní statky, na které se nařízení vztahuje, jsou v příloze nařízení rozděleny na části A, B, C a příloha A obsahuje například vzácné sbírky, vzorky zoologické, botanické, mineralogické, anatomické nebo paleontologické povahy případně archeologické vykopávky, starožitnosti starší sto let.
Výše uvedené nařízení vymezuje pojem kulturní statek odlišným způsobem než dosud platné tuzemské a evropské právní předpisy a to z důvodu snahy o diferenciaci chráněných předmětů, které jsou součástí kulturního dědictví zemí, které jsou mimo celní území Evropské unie. Účelem tohoto nařízení potažmo navrhovaného implementačního zákona je zamezení obchodování s kulturními statky ze třetích zemí získanými drancováním a jejich využívání k financování terorismu či dalším nekalým praktikám - na to je také velmi důležité zde upozornit.
Návrh zákona v souladu s nařízením a v zájmu naplnění jeho účelu využívá převážně celních postupů. Na základě nařízení je na celní území Evropské unie zakázán vstup kulturních statků, které opustily území země, v níž byly objeveny v rozporu s právními předpisy té konkrétní země. Členské státy jsou povinny přijmout opatření, která se uplatní, pokud bude tento zákaz porušen. Proto návrh zákona stanovuje postup kompetentních orgánů České republiky, to znamená celních úřadů a Ministerstva kultury, který se uplatní, pokud by tato situace nastala, a to od zadržení toho potenciálního kulturního statku celním úřadem, přes bezpečné uchování zadrženého předmětu příslušnou odbornou organizací, tj. podle typu předmětu, může to být Národním muzeum, Národní knihovna apod., a rozhodnutí Ministerstva kultury o zabavení kulturního statku až po vrácení kulturního statku do země jeho původu.
Úplně na závěr bych řekl, že navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jak jej vymezil článek 112 Ústavy České republiky. Návrh zákona také respektuje obecné zásady ústavního práva a neporušuje princip rovnosti v právech ani princip zákazu retroaktivity. Jako garanční výbor byl navržen výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Děkuji za pozornost.
