Nejprve je nutné odmítnout zjednodušené pohledy, které nabízí ve svých komentářích např. poslanec Stanislav Křeček. Ten na základě těchto obecných informací pokládá řečnickou otázku, zda situace s bydlením v Izraeli nevyvrací stále ještě omílané tvrzení, že regulace nájmů zvyšuje ceny a že volný trh ceny nájmů vyřeší? Píše, že v Izraeli žádná regulace není a trh řádí, jak chce!
Problém vysokých nájmů určitě nevyřeší regulace. Cena nájemního bydlení a bydlení vůbec se utváří mnohem složitěji na místním trhu a jednoduché recepty opravdu nepomohou. Problém v Izraeli je totiž v něčem jiném. A bohužel je podobný tomu našemu.
V posledních letech Izrael realizoval podobnou daňovou politiku jako i my u nás. Více danit spotřebu a méně danit práci. Postupně tak zvyšoval nepřímé daně a snižoval daně přímé. V současné době mají v Izraeli jednotnou sazbu DPH ve výši 16% a osvobozeny jsou pouze exportní příjmy a prodej čerstvého ovoce a zeleniny. Kdežto daň z příjmů právnických osob se v Izraeli postupně snižovala až na současnou hranici 25%. U fyzických osob je v Izraeli zachována progrese.
V evropském tisku a médiích (např. Radio France International) se objevují první komentáře, že současné protesty jsou výsledkem právě politiky rychlého zvyšování nepřímých daní a snižování daní přímých v kombinaci s nevhodnou bytovou politikou. To jsou zásadní faktory, které zapříčinili v posledních letech růst nájemného bydlení a neustálé zvyšování ostatních životních nákladů. A zde se již dostáváme do našich poměrů.
My jsme na to šli ještě důrazněji. Jestliže snížená sazba DPH na většinu základního zboží byla v roce 2006 5%, v roce 2012 bude již 14% a v roce 2013 17,5%. Jestliže firemní daň byla v roce 2006 25%, v roce 2011 je již pouze 19%. Jestliže jsme zde v roce 2006 měli progresivní zdanění a společné zdanění manželů, v roce 2011 zde máme rovnou daň na úrovni 15% ze superhrubé mzdy a zavedené snížené stropy. Změna daňového systému je tedy u nás ještě větší než v Izraeli a navíc jsme ještě jako socialistický přežitek zrušili progresivní zdanění u fyzických osob. Když k tomu připočteme neustále se zvyšující všemožné poplatky a ceny energií, dostane se nám obrázek podobný tomu, co se teď děje v Izraeli. Střední třída bude nést většinu nákladů, přitom nebude pociťovat základní solidaritu ve společnosti a příjmově nižší skupiny budou vyčleněni právě např. z trhu nájemního bydlení, protože na to prostě nebudou mít.
Izraelští politici se obávají emigrace především mladých lidí. Nikdo si však nepřipouští, jak by mohla podobná situace ohrozit Českou republiku. A to ještě navíc státní pokladně hrozí propad očekávaných příjmů, protože na rozdíl od Izraelců mohou Češi častěji jezdit na nákupy ke svým sousedům. Už dnes většina spotřebního zboží je v Německu levnější než u nás.
Současná snaha vlády pokračovat v politice zvyšování nepřímých daní, snižovaní daní přímých, nezvyšování progrese u fyzických osob, absence dobré bytové politiky především v oblasti podpory nájemního bydlení, může mít velmi brzy negativní dopady na koupěschopnost obyvatelstva a na vyvolání většího sociálního napětí. Naše vláda by se tedy měla z Izraele poučit. Místo toho hledí vstříc zářným zítřkům a omílá mantru o zvyšování konkurenceschopnosti přes zvyšování nepřímých daní a snižování daní přímých. Rozumná politika zlatého středu KDU-ČSL nikde.
Marian Jurečka