Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi taky, abych nejenom jako zemědělec, ale jako rostlinolékař a také jako bývalý ministr se k tomuto tématu vyjádřil.
Když se podíváme do historie, tak už za období První republiky Agrární strana měla jako jednu z podmínek účasti ve vládě podporu biopaliv, takže je to téma, které se tady opravdu už line více jak sto let ekonomikou nejenom v České republice, ale obecně surovinovou politikou a podporou zemědělství. Po roce 1990 to bylo téma, o kterém také teď hovořil a začal dělat i některé konkrétní kroky i Josef Lux coby ministr zemědělství. Nicméně proč vlastně o tom celém mluvíme? Mluvíme o tom proto, protože se tady hledají vztahy, jak opravdu část paliv, které spotřebováváme dnes v dopravě, to jsou především fosilní paliva, která se tady milióny let ukládala, my je tady za posledních zhruba 150 úspěšně propalujeme do ovzduší, abychom je nahradili obnovitelnými zdroji. Tak se to úsilí naplo různými cestami a já si troufnu říct, že Česká republika udělala strategicky ne úplně dobré rozhodnutí právě před tím rokem 2010. Bylo tady zmiňováno to hlasování v Poslanecké sněmovně. Kdyby se tehdy vláda ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, pokud to říkám správně, tedy i našich předchůdců, sebekriticky přiznávám, rozhodla být více odvážná, inovativní, mohla vsadit na naplnění těchto obnovitelných zdrojů dopravy, např. vyšším podílem elektromobility, vyšším podílem biometanu atd. Bohužel rozhodla se pro biopaliva první generace se všemi důsledky, ať již pozitivními, nebo negativními. Tak se tady s tím potýkáme. Máme určitý cíl, který jsme si jako členové Evropské unie společně dali, a řekli jsme si, že chceme dosáhnout až 13 % obnovitelných zdrojů i na podílu dopravy.
Pokud tady mluvíme o tom návrhu, který tady teď předložili kolegové z pirátské strany a někteří další, tak je třeba odlišit dvě důležité věci, a to tady nezaznělo dostatečně zřejmě a jasně. Ten návrh, jak ho předložili především Piráti, vlastně říká - ukončíme povinné přimíchávání biopaliv tzv. první generace, ukončíme to do šesti měsíců od přijetí tohoto zákona. Když se na to podívám opravdu trošku z toho odborného hlediska a nějaké znalosti věci, tak vidím problém v tom, že tady se vedle sebe postaví metylester řepkového oleje a už zmiňovaný bioetanol, který tady zmiňoval pan poslanec Kott. V čem je problém? A teď i pro veřejnost se to pokusím vysvětlit. No problém je v tom, že samozřejmě o řepce se tady mluví, tomu každý v uvozovkách rozumí, vidí, pozná řepku, ale už málokdo ví, těch 45 % toho bioetanolu, který se přimíchává do benzínu, se v České republice z drtivé většiny vyrábí ze sekundárního produktu při výrobě cukru, a sice melasy. To znamená, zemědělec pěstuje cukrovou řepu, která se zpracovává pro výrobu cukru. Vždycky při výrobě cukru vzniká sekundární surovina melasa, která se zkvasí, vypálí a vznikne bioetanol resp. líh a mohu se rozhodnout, jak ho budu dál používat, jestli v potravinářství, nebo se přimíchá do toho paliva, tady v tomto případě do benzínu. Takže prosím, je potřeba si uvědomit, že s tímto návrhem, pokud projde v této podobě, jak je navržen, a nedojde třeba případně k jeho úpravě ve druhém čtení, kdy případně, pokud bude ve druhém čtení tento zákon, tak já tuto úpravu budu jednoznačně navrhovat, tak s tou vaničkou vylijete i to dítě.
My jsme tady v posledních několika letech od roku 2014 pracovali na tom, abychom cílenou podporou začali také zvyšovat plochy cukrové řepy v České republice. Ten trh s cukrovou řepou je poslední dva roky nestabilní, je zasažen tím, že skončily tzv. cukerné kvóty na evropském trhu jako regulační nástroj. Teď je období, kdy se vyrovnávají stavy nabídky a poptávky a zemědělci a cukrovary jsou ve velké nejistotě, jestli tu cukrovku budou dále pěstovat. Jestli projde tento návrh, tak říkám, že bude mít zásadní negativní dopady na celý cukrovarnický průmysl, který jsme s velkým úsilím stabilizovali poté, co se tady na přelomu století cukrovary zavíraly, a devalvovali jsme naši obrovskou tradici. Bude to mít dopady na ceny cukru, cukrové řepy, na zemědělce jako takové. A cukrovou řepu my v osevním postupu podporujeme jako pozitivní plodinu, jako okopaninu. Je škoda, když někdo tento návrh píše, že se nezamyslí nad tím, že na jedné straně si předkladatelé vzali téma, které veřejnost dneska vnímá velice senzitivně. Tak ano, řeklo se, zrušíme biopaliva první generace, myšleno především metylester řepkového oleje a přimíchávání do nafty. Ale předkladatel bohužel asi úplně nedomyslel, jaké to má další konsekvence na jiné části zemědělství, včetně krajiny, diverzity osevních postupů, ekonomiky zemědělců. A jenom chci říci, že v okamžiku, kdy ti zemědělci řeknou - pro nás už je to neekonomické a my na příští rok tu cukrovou řepu set nebudeme, tak ty cukrovary nemají žádnou jinou náhradu, ony to prostě zavřou, ukončí tu výrobu jednou pro vždy. A prosím pěkně, z více než padesátky cukrovarů, která tady byla ještě před padesáti lety, máme v České republice posledních sedm.
Promýšlejme, prosím, jako zákonodárci i tyto věci, když něco předkládáme, spolupodepisujeme, byť možná někteří v dobré víře, protože vám třeba tyto věci vadí, a mně principiálně taky vadí, jak to bylo nastaveno, ale promýšlejme, jaké to má potom všechny další dopady.
Zaznívají tady otázky toho, že biopaliva jsou dneska v České republice na úkor potravinové soběstačnosti. Prosím pěkně, pro Sněmovnu i pro veřejnost, Ministerstvo zemědělství se touto otázkou zabývalo v minulosti opakovaně. Máme dneska v České republice zhruba 3,6 mil. ha zemědělské půdy. Pro vlastní plnou potravinovou soběstačnost ve všech komoditách, které bychom tady mohli v České republice z hlediska našeho zeměpisného pásma a výrobních podmínek a našeho know how pěstovat, by nám stále zůstával 1 mil. ha volných k dispozici pro to, aby si Česká republika rozhodla, jak s tím 1 mil. ha půdy naloží, jestli ho využijeme pro lesy, rychle rostoucí dřeviny, pro zvýšení podílu trvalých travních porostů, například pro výboru biometanu a tak dále. Je to na našem rozhodnutí.
Ale, prosím pěkně, nepoužívejme tady neférové argumenty, kdy říkáme, protože tady jsou dneska biopaliva první generace, tak je to na úkor naší soběstačnosti. To tak fakt není. Naše soběstačnost je mizerná proto, že jsme tady po roce 1990 udělali několik základních chyb počínaje politikou státu, až po chování nás spotřebitelů. Při vší úctě ke všem dotacím, které tady ministerstvo může nastavovat a s rokem 2014 došlo ke změně, já jsem s nástupem na rezort ukončil tu bezbřehou plošnou podporu: zemědělče, tady máš 6 000 korun a jako stát se neptáme co budeš dělat, dělej si tam, co chceš. My jsme právě nastavili to, že jsme částku výrazně snížili a řekli jsme: musíš, zemědělče, plnit takzvaná greeningová opatření, musíš začít dělat základní střídání plodin a část těch peněz jsme právě zacílili na podporu komodit, kde nejsme soběstační, a to sice ovoce, zeleniny, brambor, cukrové řepy, chmele. A dále na produkci mléka, masného skotu a v rámci welfarových opatření pohody zvířat jsme to zacílili na prasata a drůbež. A když se podíváte na ta data, tak pomaličku v těchto komoditách jdeme nahoru. Proč pomaličku? Protože u zemědělců to není takhle, hup na krávu a už je tele. Jednak zemědělci bojují s tím, že když opustili prostory pro živočišnou výrobu, tak je někdy velice obtížné po pěti, deseti letech se tam vrátit, protože na vesnicích už bohužel dost často lidé nechtějí, aby tam zpátky byla živočišná výroba. Potýkají se s tím, že nemají pracovní sílu. To je další výrazné omezení, proč nejsme třeba více soběstační v některých komoditách, byť dneska ekonomicky s touto podporou, o které mluvím, už by ekonomika vycházela a zemědělci prostě nemají lidi.
To je několik momentů, kdy v situaci, kdy se tady třicet let na něco kašlalo, se to nenapraví za rok, za dva, ale bude zase dlouhou dobu trvat, než zemědělci získají důvěru, že politika státu, která má vést v přiměřené míře k soběstačnosti, kvalitě potravin a dobrému životnímu prostředí, se bude spravovat poměrně dlouho.
Pan kolega Holomčík tady mluvil o bramborách a o tom, jak je podpora, takzvaná dobrovolná, vázaná, podpora na produkci, neboli podpora citlivých komodit, blbě nastavena. Pane kolego, prosím pěkně, všechny tyhle podpory jsou nastavovány po pečlivé ekonomické analýze, kdy se to propočítává, a pro vás, pro diváky a pro poslankyně a poslance vysvětlím, proč je rozdíl v podpoře mezi konzumními a škrobovými bramborami. Je proto, že za kilogram konzumních brambor zemědělec dostává jinou částku, když realizuje produkci, než za kilogram škrobových brambor. Proto jsme zohlednili tuto ekonomiku, dali jsme to do sazeb a sazby se potom samozřejmě schvalují a projednávají s Evropskou komisí. Takže to není, že by na ministerstvu byli idioti, kteří neumí dát nějakou extrémně vysokou platbu na konzumní brambory, ale poté, co se zhodnotí ekonomika, aby podpora dávala logiku v celém řetězci, prosím pěkně. Takto je to nastaveno.
Potom se tady mluví o ztrátě organické hmoty. Prosím pěkně, jsou tady daleko větší problémy stran organické hmoty, a to je třeba, když se pěstuje obilí, a mnoho zemědělců slámu každý rok opakovaně sklízí z pozemků, vozí to na produkci pelet, případně dále na spalování do tepláren. To je dneska asi jeden z největších problémů odbytu a odvozu organické hmoty z půdy. Když si představíte, že pěstujete cukrovou řepu, teď přijede kombajn na cukrovku, odřeže chrást, podrtí listy, ty zůstanou na poli, vyoře kořen, ten je odvezen do cukrovaru, jak to dělali naši dědové před sto lety, vyrobí se cukr, zbudou cukrovarnické řízky, ty se vrátí zpátky na farmu, tam to zemědělec zkrmí a samozřejmě chlévskou mrvu odveze zpátky na pole. Tak mi řekněte, kde jsme teď ztratili organickou hmotu, prosím pěkně. A bavíme se o 40 % biopaliv první generace v České republice. Kde jsme teď tu organickou hmotu ztratili? Teď jsem to tady řekl v kostce, mohl bych to jako rostlinolékař rozpitvat, ještě tam jsou další sekundární produkty. Když budeme pěstovat řepku, tak jsme v situaci, kdy kořenový systém zůstane v zemi, ale nadzemní část rostliny kombajn sklidí, podrtí stonek, podrtí šešule a odváží malá semena řepky olejky, pokrutiny se po vylisování vrací na farmu, krmí se skot, zvířata a vrací se to ve chlévské mrvě na půdu. A jak tady bylo zmíněno, zemědělec, když pěstuje řepku, neví, jestli bude směřovat na potravinářské využití, nebo kosmetické využití a nebo na využití biopaliv. Takže tolik pro to, ať si uvědomíme, jak to v zemědělské praxi na poli při zpracování a při návratu těchto různých surovin a komodit funguje.
To je asi to podstatné, co jsem tady chtěl zmínit. Ještě zmíním jednu věc. Ještě se tady často říká, že při pěstování těchto plodin, které jsou využívány na biopaliva, se více znečišťuje životní prostředí pesticidní zátěží. Řeknu konkrétních pár příkladů. Když budete pěstovat potravinářskou pšenici ozimou pro využití na výrobu mouky a chleba, tak udělám na podzim herbicidní ošetření. Když bude tlak škůdců, udělám i insekticidní ošetření. Na jaře podle podmínek, podle průběhu počasí udělám jedno až tři fungicidní ošetření a když bude i na jaře tlak škůdců, tak udělám jedno insekticidní ošetření. Udělal jsem jich šest. U řepky udělám na podzim herbicidní ošetření, udělám insekticidní ošetření a na jaře udělám jedno až dvě insekticidní ošetření a fungicidní ošetření, udělal jsem jich pět. Když bude vyšší tlak, udělám jich šest. Takže ono to není tak, že by tady byly plodiny typu pšenice, ječmen, třeba sladovnický, kde bych nejezdil a nedělal žádná ošetření. Musím je dělat taky, ať se nám to líbí, nebo ne, pokud nejsem zemědělec v ekologické produkci. Takže, prosím pěkně, já to tady zmiňuji ne proto, že tady mám ambici hájit z mého pohledu nešťastné rozhodnutí v roce 2010, kterému předcházela dvouletá debata, ale pro vysvětlení toho, ať některá fakta účelově nezkreslujeme a neděláme z nás zemědělců darebáky, kteří se prostě chovají nezodpovědně vůči krajině a vůči životnímu prostředí.
Jenom bych pro zajímavost ještě řekl jednu věc. Uvědomme si, že když mluvíme, je tady vysoké procento řepky pěstované v České republice, tak kdyby obilí kvetlo žlutě, a ono kvete šedě, tak by lidé byli zděšení, kolik je v České republice obilí, ale protože obilí má obecně zelenou barvu, kvete šedě, tak si toho lidé z auta a z vlaku úplně nevšimnou. A obilí máme v České republice zhruba 60 %, řepky máme dneska okolo 14 %. Takže pokud předkladatel, prosím pěkně, chce přispět k větší biodiverzitě, ochraně životního prostředí, rozvoji jiných pozitivních obnovitelných zdrojů v dopravě, tak se pojďme podívat na jiné zákony, proč to nejde. Proč není větší produkce biometanu, který by se dal vyrábět jak z odpadních surovin, tak případně z travních porostů? Protože na to není v tento okamžik žádná podpora ze strany státu. To je ten problém, proč se třeba toto čisté obnovitelné palivo nerozvíjí v daleko větší míře.
Pokud se chcete podívat třeba na podíl těchto plodin, tak se můžeme podívat do zemědělského zákona a říct: nastavíme nějaké mantinely, kolik procent řepky bude například v osevním postupu a jak často po sobě se bude střídat na daném pozemku. To je také jedna z cest, která dává možná daleko větší ratio. Já už budu končit. Za sebe osobně, pokud tento zákon projde do druhého čtení, budu jednoznačně navrhovat, ať odlišíme omezení podpory v případě methylesteru řepkového oleje od bioetanolu, který se snažím popsat, jaký má dopad do celého sektoru pěstování cukrové řepy, protože tady bychom s vaničkou opravdu docela drsně vylili i dítě.
A potom prosím pěkně, a už to je poslední věta, když si říkáme, že ukončíme nějaký režim, který má dopad do celních systémů, kontroly skladů a podobně, tak prosím předkladatele a ty, co to spolupodepsali, vás všechny, nedávejte účinnost zákona šest měsíců poté, co ten zákon ten první den v měsíci vyjde. To nedává logiku. Tak to dejme k 1. lednu následujícího roku. Jak se s tím potom budou ty daňové a celní sklady potýkat? Jak se s tím budou potýkat distributoři? Tak to prosím pěkně domýšlejme. A když už něco děláme, tak ať to dává hlavu a patu, když se tedy rozhodneme, že to omezíme. Já s tím nemám problém. Omezme (nesrozumitelné) řepkového používání v rámci biopaliv. Ale pamatujme i na ty další dopady, které to samozřejmě potom má.
A hledejme hlavně náhradu v jiných pozitivních zdrojích, obnovitelných v dopravě, protože o tom ta debata tady vůbec není. A to mi hodně chybí. Přijít a říct, jenom zakážeme, tak na mě to tedy budí jenom to, že se tady dělá marketingový krok, ale ne krok, který by opravdu smysluplně hledal to, jaké jiné obnovitelné zdroje z hlediska paliv v dopravě budeme mít.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců z lavic ANO a KSČM.)
