Ten druhý je ze včerejška, má titulek "Němci zavřou své jaderné elektrárny do roku 2022, děsí je Fukušima" a najdeme zde toto: "Německo uzavře všechny své jaderné elektrárny nejpozději do roku 2022. Dohodla se na tom německá koaliční vláda. Němci se začali odklánět od jaderné energie letos v březnu v reakci na jadernou krizi v Japonsku. Rozhodnutí německé vlády oznámil ministr životního prostředí Norbert Röttgen po nedělním jednání vládnoucí koalice, které se protáhlo až do pondělních ranních hodin. "Je to definitivní. Posledním datem pro poslední tři jaderné elektrárny je rok 2022," prohlásil podle televize BBC."
Neuvádím oba výňatky proto, abych naznačil, že názory jedné a té samé vlády se vyvíjejí nejen u nás, ale i v Německu. Jestli jsme v koaličním vyjednávání za dva týdny posunuli třeba sazbu té či oné daně o jedno dvě procenta sem nebo tam, je to nepatrný úkrok. Oproti německému obratu za tři čtvrtě roku o 180 stupňů určitě. Ale o tom tento blog není.
Ve skutečnosti jsem oba příspěvky uvedl, abych mohl konstatovat, že za několik měsíců zase může všechno být jinak. Německá vláda dnes předvolebně reaguje na poptávku veřejnosti lehce zhysterizované smutnou událostí na břehu moře v jedné tektonicky velmi nestabilní oblasti světa. Uvědomme si, co to znamená.
Například to, že německé elektrárny, které nepochybně splňují maximum myslitelných bezpečnostních požadavků, uvolní na propojeném evropském trhu místo pro vznik jiných elektráren. Třeba i v zemích, k jejichž technologickým schopnostem a náklonnosti k dodržování bezpečnostních předpisů se obecně nechová příliš velký respekt.
Znamená to také zrychlení příklonu Německa k obnovitelným zdrojům. Ty dnes tvoří 11 procent německé produkce, v dohledné době by se podíl měl zdvojnásobit. Jen pro ilustraci dodávám, že jaderné elektrárny vloni vyrobily 27 procent německé elektřiny. A nechce se mi opakovat, že závislost na nespolehlivých zdrojích zvyšuje ceny a také nespolehlivost dodávek – už jsem o tom tady na blogu psal několikrát.
Ano, je tu ještě jedna chiméra, úspory, v Německu se prý dokonce hovoří o snížení spotřeby elektřiny o deset procent. Popravdě řečeno nevím, jak by toho chtěli dosáhnout. Přestanou používat veřejné osvětlení? Nařídí používání úsporných žárovek? Aha, to asi nestihnou, ty staré, edisonovské, už se několik měsíců nesmějí prodávat.
A to nemluvím o tom, že Němci, stejně jako celý svět uvažují o vytěsnění automobilů se spalovacími motory a jejich náhradě elektromobily - to by logicky znamenalo masivní nárůst spotřeby. Tento projekt tedy také padá? A to ani nemluvím o tom, že ekologicky jde o velmi sporné téma, protože (jak nedávno řekl jeden diskutující na MPO na semináři o teplárenství) elektromobily nejsou auta bez výfuků, elektromobily jsou auta s výfukem v Tušimicích.
Takže? Nerealistické očekávání poklesu spotřeby, zvýšení nestability sítí s vysokým podílem nespolehlivých zdrojů, nezájem zvyšovat podíl elektráren s kotli na uhlí, to všechno při velkém nárůstu cen elektřiny. A také skutečnost, že Německo leží v tektonicky poměrně stabilním středu Evropy, a že kdyby měla do Porýní nebo do Bavorska přijít tsunami, bylo by už to lidstvu stejně všechno jedno... Zhruba takové budou za rok, za dva nebo za pět argumenty, až se v Německu povede diskuse opětovném odložení konce jaderného programu.
