Jen chci znovu připomenout, že to, s čím jsme pracovali v předchozím stavebním zákoně, který byl tedy zrušen a přepracován, byla ta integrace, byl to ten institucionální model. Jakkoliv respektuji a chápu politickou dohodu, vůli, že chcete to rozhodování zanechávat na obcích, tak tady musím upozornit na jeden ohromný paradox, ke kterému došlo, a je to paradox, který se bude při tom povolování týkat povolování staveb veřejného zájmu, konkrétně telekomunikačních sítí, tedy ne těch dopravních, ale řekněme digitálních liniových staveb, telekomunikačních staveb. Zkrátka jde o to, že tím, že jsme zrušili ten institucionální model, tak zachováváme stovky malých úřadů, navyšujeme počty pracovních míst pro stavebních úředníky a hlavně jejich agendu, kterých se pak nedostává. Tady chci znovu upozornit, to si každý můžete, kolegyně, kolegové, dohledat, že když se zpracovávala RIA na rekonstrukci z dílny hnutí ANO, na tu původní rekonstrukci, tak ta RIA jednoznačně ukázala, že tím spojeným modelem dojde k úspoře potřeby pracovních míst - logicky v důsledku sdílení kapacit, v důsledku výměny práce, možnosti výměny práce a tak dále. Měli jsme tu úsporu vyčíslenou na zhruba 7 miliard korun ročně.
Dnešní návrh, o kterém budeme hlasovat, je takový, že prostě těch procesů je více tím, že to zůstane na oerpéčkách, na obcích, úředníků je více, tedy ten provoz bude drahý. A když jsme se ptali, když jsme navrhovali, aby právě tady ty telekomunikační sítě byly na DESu, o kterém mluvil pan předseda hospodářského výboru Adamec, tak odpověď Ministerstva pro místní rozvoj bylo, že to nejde, že to nejde integrovat, že telekomunikační sítě nejde dát na ten Dopravní a energetický stavební úřad se zdůvodním, že nemá kapacity, že na to nemá úředníky.
Takže tohle chci, aby zaznělo. Měli jste tu šanci, jak počet úředníků, náklady na ten proces snížit. Nevyužili jste to. A když budeme chtít nebo jsme chtěli zrychlit výstavbu telekomunikační infrastruktury, tak to nepůjde a nezrychlíme ji, protože nejsou úředníci a protože to bude zkrátka zbytečně drahé. To chci, abyste tu slyšeli, aby tu ode mě zaznělo.
Rychle druhá reakce nebo druhý negativní postřeh. Za ohromné riziko pro právní jistotu a pro zrychlení procesu, pro právní jistotu investorů, stavitelů, malých i velkých, ale i úředníků považuji to, že vy v tom zákoně ponecháváte možnost ještě devět měsíců - devět měsíců! - poté, co povolení stavby nabude právní moc, zrušit v přezkumném řízení podkladové závazné stanovisko a řízení o povolení stavby obnovit. Sami, kolegové a kolegyně, kteří jste zastupiteli obecními nebo krajskými, si pamatujete, já můžu dát příklad z Pardubického kraje, kde jsme měli ohromné problémy s modernizací nemocnice v Ústí nad Orlicí, kde když už ta stavba byla téměř dokončena, tak po takovýchto podobných odvoláních stavební úřad zrušil dokonce území rozhodnutí. Logicky kraj tu stavbu nezboural, ale nacházel se v protiprávním prostředí a neměl potřebná povolení. Obávám se, že možnost devět měsíců od povolení znovu zrušit v přezkumném řízení podkladové závazné stanovisko, je ohromné riziko a že nám to bude dělat veliké problémy. Chci, aby to tady zaznělo.
Třetí, předposlední problém, který chci zmínit, je rigidita územního plánování. A tady se, kolegyně, kolegové, vrátím do těchto míst, když jsme tady projednávali a bojovali za ten nový stavební zákon z dílny hnutí ANO, tak jsme navrhovali dohodu, že pokud bude přijat, tak že do letošního roku, do července 2023 právě věci, jako je územní plánování - vzpomeňte si na požadavek obcí, územní plány obcí a krajů v samostatné působnosti, že to po politické, široké, vzájemné dohodě dopracujeme. Nestalo se to. Začali jsme věnovat energii teď tomu novému znění a pro mě je velmi, velmi smutným zjištěním, že územní plány a práce s územním plánováním primárně v té samostatné působnosti obcí vůbec dopracována nebyla, že jsme se jí nevěnovali a že si stále říkáme opět, už dokola ohraná písnička, tak se k tomu vrátíme někdy příště, v nějaké příští stavební legislativní novele.
A to poslední, co chci rychle zmínit, je vyvlastňování, tedy institut, který má umožnit jiným způsobem neřešitelné právní tituly k nemovitostem u veřejně prospěšných strategických staveb, použít a využít. Víte moc dobře, že určitým způsobem vyvlastnění máme zpracováno nebo že jsme ho vyzkoušeli, a to bylo tehdy po vzájemné dohodě, v liniovém zákoně, u těch strategických staveb silničních nebo železničních, ale bohužel vyvlastnění i třeba pro pozemní stavby, strategickou výstavbu nejenom tu dopravní, se ani v této novele vyřešit nepovedlo. Není v tom velkém, dobrém způsobu, tak jak to mají třeba Poláci, zpracováno ani v liniovém, ani teď v té novele stavebního zákona. A bohužel informace, které mám, tak jsou pouze kusé, že se na vyvlastnění připravuje zvláštní zákon, tedy nějaký třetí, nějaká další nová norma, která ale bohužel v tuhle chvíli není ani v paragrafovém znění v mezirezortu.
Sečteno a podtrženo, na jednu stranu buďme rádi za to, že se v téhle těžké politické době tady povedlo nějakým způsobem domluvit. Patří za to dík Kláře Dostálové, která za naši stranu udělala velké ústupky, ale já za sebe se vší vážností jako spoluautor toho předchozího komplexního znění nového stavebního zákona říkám, že si příliš nepomůžeme a že to, po čem všichni toužíme a říkáme to v těch médiích, že chceme stavební řízení v České republice zrychlit, že touto kompromisní novelou moc dramaticky nezrychlíme. Ale abych byl korektní, budu rád, když se třeba za rok dozvím, že jsem se dnes v tomhle svém dnešním vystoupení mýlil. Děkuji za pozornost.
