Kdysi mi napsal jistý pan Němeček: „Víte, jaký je rozdíl mezi Yettym a tou vaší lávkou na Duklu? Žádný! Nikdo je totiž nikdy neviděl a ani neuvidí…“ Jestli to zrovna teď pane Němečku čtete, pak mi musíte dát za pravdu. Napsal jsem Vám, že to s kolegy zařídíme. A vidíte, nekecal jsem.

Jestli jste byli v poslední době na hlavním nádraží, nemohli jste to přehlédnout. Lávka roste každým dnem. Na druhou stranu musím ale uznat, že se nedivím skeptickému přístupu. Příběh o lávce patří mezi „pardubické legendy“. Všichni politici o ní mluvili, ale nikdo z nich pro její realizaci nic neudělal. Nikdo.

S kolegy jsme absolvovali desítky schůzek, mluvili se stovkami lidí a strávili nad tímto projektem spoustu hodin. Byla to vážně fuška, ale stálo to za to. Budeme mít díky tomu krásnou lávku, díky které už lidé nebudou muset nebezpečně přebíhat železniční koleje jenom proto, aby si zkrátili cestu domů nebo do práce.

Lidé se konečně dostanou důstojně a především bezpečně domů. Od starosty Jiří Rejda, který v této věci odvedl kus dobré práce, vím, jak obrovský problém to pro obyvatele je. Lávka samozřejmě bude bezbariérová a s výtahem tak, aby ji mohli využívat opravdu všichni občané, třeba maminky s kočárkem nebo invalidé.

Koukám, že jsem se tradičně rozepsal a na závěr bych tak rád zmínil poslední důležitou informaci. Naše město v porovnání s celkovými náklady za tento projekt nezaplatí prakticky nic. Podařilo se nám totiž uzavřít dohodu se Správa železnic a Ministerstvo dopravy, díky které jsou náklady pro město pouze v jednotkách milionů. Ušetřené peníze se mohou využít na další projekty a rozvoj života v Pardubicích.