Naopak, je neustále snižována podpora postiženým, chybí investice do volnočasových aktivit, investice do oprav komunikací jsou nedostatečné, nemluvě o nedokončených dopravních tepnách, čímž se nejen že nevytvářejí ani nová pracovní místa, ale naopak vzdělaní a pracovití lidé, např. z Moravskoslezského kraje doslova prchají. Co se dotací týče, tak zde podle mě zcela selhal systém kontroly, který je zejména pod vedením MF, pokud zde vůbec někdy nějaký byl…
Začátek všeho byl v době, kdy se náš stát připravoval společně s dalšími státy na vstup do EU a bylo potřeba vybraným orgánům státní správy přidělit nejen mnoho nových práv a kompetencí, ale také odpovídající povinnosti, zejména pak kontrolu dotací. Jak se dnes stále více ukazuje, tak zrovna v tak důležité oblasti, jako jsou dotace, byla kontrola značně podceněna a pokud podceněna nebyla, tak se lze domnívat, že se dokonce mohlo jednat o plán. Naopak vyjmenujeme-li všechny orgány (není jich zrovna málo), které se kontrolou mohou a hlavně by měli zabývat (NKÚ, MF, FÚ, EK, EÚD, OLAF), tak se může zdát, že je skoro až nemožné, aby v oblasti dotací vznikl nebo si dokonce někdo dovolil způsobit nějaký problém. Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na specializované útvary policie! Otázka tedy zní: „Je systém kontroly dostatečný, účinný a je vůbec rentabilní? Ano to je - takto by určitě odpovědělo nejen mnoho politiků, zástupců ministerstev, krajů nebo regionálních rad, ale také určitě i vybraná skupina podnikatelů, tzn. všech účastníků těchto dotačních akcí, a to jak na straně schvalovatele, tak na straně příjemce nebo také na straně následného zhotovitele „finančně dobře až velkoryse“ oceněných projektů.
Já o tomto přesvědčen nejsem! Naopak jsem čím dál více přesvědčen o tom, že již v roce 2004 někteří politici, lobbisté, poradci a podnikatelé moc dobře věděli, že dotace budou nástrojem nejen rozvoje společnosti s cílem co nejrychleji se přiblížit vyspělým ekonomikám, ale také nástrojem, jak v rámci těchto obrovských sum získat také něco pro svou politickou stranu nebo i pro velmi šikovné jednotlivce, ze kterých se za posledních několik let stali nejen neohrožené „osobnosti“, ale také neuvěřitelní boháči, i přesto, že před tím byli třeba číšníky … Vzpomínám, že nejen já, ale rovněž mnoho mých kolegů se v roce 2004 velmi podivovalo nad tím, proč tak významná kompetence, jako je kontrola dotací byla na základě politického lobby přidělena finančním úřadům a nikoliv celním úřadům. Přičemž, celní úřady zrušením hraničních kontrol měli nejen dostatek personálů a techniky, ale také měli oproti berňákům mnohem více zkušeností s kontrolami nejen v terénu, ale také s postupem času získávali stále více zkušeností i s vyšetřováním v rámci trestního prověřování. Ano, táto varianta se velmi zvažovala, ale nakonec byla vybrána jiná, proto se ptám: „Bylo to tehdy to správné rozhodnutí politiků, svěřit kontrolu dotací již tak vytíženým finančním orgánům?“ Odpovím si sám: „Již v roce 2004 jsem s tímto nelogickým a nesystémovým rozhodnutím nesouhlasil a i dnes trvám na tom, že KONTROLA DOTACÍ nefunguje, jak by bylo potřeba“. Výsledek je pak to, že politici a firmy, resp. vybrané skupiny podnikatelů si vždy dovolí jen to, co jim umožní kontrolní orgány, a ty jim zatím umožňují v podstatě vše.
Rovněž si nemyslím, že bychom měli někoho chválit za odhalení v kauze „Rath“ či jiných, nemyslím si, že nyní jsme kauzou „Rath“ objevili něco nového! Naopak vím, že všechny kontrolní orgány tady byly od počátku, včetně těch orgánů policejních a byly tady i podvody s dotacemi.
Všechny kontrolní orgány by jistě namítaly, ale vždyť skoro vše bylo ve většině v pořádku, provedli jsme tisíce kontrol, lidé pracovali dlouhé dny a někteří i noci, formálně bylo vše správně a podle zákonů. Ano, tomu všemu rozumím, ale proč se nikdo nechce a nezabývá od počátku problémem největším – účelovým nadhodnocování projektů, aby bylo možné část těchto prostředků následně vracet na ty „správné účty“. Tak tomuto systému kontroly opravdu nerozumím. Myslím, že jsem určitě nic nového neobjevil, nakonec ani těch tisíc kontrol nic zásadního ve většině neobjevilo. A znovu se nabízí další otázka: „Nebyly tyto kontroly schopny něco zjistit nebo nebyla jen vůle dobře pracovat nebo dokonce to bylo politické zadání?“ Bojím se, že zde stále platí nepsané „pravidlo“, že na ty velké hráče nikdy nikdo nestačí a malý podnikatel je mnohem lehčí soupeř.“
Není a nemůže být pravdou, že finanční úřady neví, kde je problém problému DOTACE! V prosinci 2010 byla Finančním ředitelstvím v Praze k tématu dotací zpracována prezentace, kde pracovník finanční správy mj. poukazuje na nutnost věnovat pozornost žádostem o dotaci, na základě kterých je dotace poskytována – v této souvislosti např. na plynoucí problémy z nadhodnocených rozpočtových nákladů projektu (akce) …. Obávám se, že % nadhodnocených a možná také i mnohdy nesmyslných projektů, zejména pak z regionálních operačních programů, tzn. těch pod dohledem krajských vlád ČSSD, bude hodně vysoké.
Vím, že není možné jen hledat chyby, kritizovat, ale také je potřeba hledat řešení, podávat návrhy, které povedou k nápravě. První nástroj pro řešení vidím v rychlé změně kontrolních mechanismů a kompetenčních zákonů. Jako druhý nástroj bych zvolil řešení, které má velmi zajímavou schopnost. Umí řešit tento problém, nejen v budoucnu, ale částečně by také řešil i vzpomínanou a kritizovanou minulost. Řešením je mnohými toliko obávaný zákon o prokázání původů majetku a příjmů. Tady nejde „jen“ o 7 mil. Kč v kauze Rath, tady jde o dlouhodobé vyvádění stovek miliónů a nejspíš miliard. Ostatně tento zákon má naše strana dlouhodobě v programu, mj. také jako nástroj boje proti korupci. Pokud budou naplněna alespoň tato dva opatření, pak jsem přesvědčen, že již nebude potřeba řešit, zda platit školné, zda je potřeba 30,- Kč poplatek ve zdravotnictví nebo zda zvýšíme DPH u knih a potravin…
A na závěr je také potřeba malinko poukázat na osobní politickou odpovědnost, zejména proto, že v tomto státě se zatím toto slovní spojení moc nenosí. Vzhledem k výše uvedenému má podle mě největší podíl na současném a hlavně neutěšeném stavu ministerstvo financí, potažmo finanční správa. Je tedy velmi jednoduché, kdo by měl za dnešní zjištění třeba jen v kauze „Rath“ nést politickou odpovědnost. Osobně to vidím minimálně na dvě osoby, které jsou nejen dlouhodobě vrcholnými politiky, ale také příslušný resort financí dlouhodobě vedli.
Doslova se dá říct, že hlavní podíl na tomto problému jde napříč
politickým spektrem, a proto nejen pan Bohuslav Sobotka (ČSSD), tak i současný
ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), by měli k uvedenému zaujmout
politickou odpovědnost, protože právě tito ministři měli z postu
ministra financí zajistit účinnější kontrolu dotací a zamezit tak vzniklým problémům, které dnes a denně dotační politiku provázejí.
Martin Schubert, předseda KO SPOZ - MSK, www.spoz-msk.cz
