Není překvapením, že dnešní příměří v Sýrii, na rozdíl od těch předchozích, funguje. I když je zatím krátký čas na hodnocení, sjednaly ho totiž velmoci, které tahají za nitky v syrském konfliktu, USA a Rusko.
Od posledního období se na syrském bojišti mnohé změnilo. Na scénu razantně vstoupilo Rusko bombardováním vzbouřeneckých skupin, lhostejno zda islamistických nebo podporovaných arabskými státy či Západem. Kurdské jednotky YPG svými bojovými úspěchy vytvořily předpoklad pro sjednocení kurdských území v Sýrii, což přimělo Turecko, místo dosavadní podpory protiasadovské opozice, k přímému vstupu do bojů. A vojska věrná syrskému režimu jdou, i díky ruské podpoře, od vítězství k vítězství a připisují si významné územní zisky. To vše přimělo velmoci, aby na současné příměří společně „položily ruku“.
A už se nehovoří o porážce syrského režimu natož pak o nuceném odchodu Bašára Asada od moci.
Příměří tak umožní jednak stabilizovat Asadovy dosavadní územní zisky a zejména pak dovézt potravinovou a další humanitární pomoc do těžce zkoušeného Aleppa a dalších oblastí, kde se v neděli ještě válčilo. Lze také doufat, že dohoda Kerry – Lavrov do budoucna umožní lépe koordinovat tlak a letecké útoky proti společným nepřátelům, Islámskému státu a Frontě An-Nusrá.