Mnozí se nyní ptají, jak se Trump, který dnes již podruhé nastupuje do úřadu amerického prezidenta, popasuje s válkou na Ukrajině.
Čeští političtí představitelé tak fandili Kamale Harris, že nyní neví, jak se popasovat, po Trumpově triumfu, se změnou americké politiky. A naše diplomacie potřebuje odideologizovat. Zvládne to náš „diplomatický veleduch“ Lipavský?
Náš ministr zahraničí Bc. Lipavský se opět „ převedl“. Místo toho, aby se snažil proti předsedkyni KSČM Kateřině Konečné vystoupit s věcnými argumenty, tradičně sklouzl do svých naučených aktivistických frází.
USA a Čína spolu dnes soupeří o dominaci v oblasti Pacifiku (kam patří i Tchaj-wan) a my jim, v osobě Miloše Vystrčila, sloužíme jako lakmusový papírek. Přece si sami nebudou špinit ruce.
Kosovský premiér Hashim Thaci půjde konečně před soud v Haagu, kde byl obviněn z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti. Nebyl ale zdaleka jediným, kdo způsobil tragédii v Kosovu.
Pražské květnové povstání proti nacistickým okupantům vypuklo ve víře, že se mu dostane aktivní vojenské pomoci ze strany Američanů. Dohoda velmocí tomu však zabránila.
Náš ministr zahraničí již zcela rezignoval na vytváření zahraniční politiky. Místo toho jen trapně sekunduje politickým exhibicionistům a papouškuje bruselské fráze.
Jasné vítězství Konzervativců v britských předčasných volbách dalo jasnou odpověď na otázku, jak dopadne Brexit. Ve volbách se ale rozhodovalo nejen o příštím směřování Velké Británie ale také o budoucnosti celé Evropské unie.
Květiny pokládané k památníku 17. listopadu na Národní třídě jsou symbolem vzpomínek nejen na události před 29 lety, ale také na krvavé oběti nacistické brutality z doby okupace.
Novináři Slonková a Kubík hrubě zneužili duševně nemocného člověka, aby získali další kompro na premiéra Babiše. Takovým jako jsou oni se mezi slušným lidem říká lidské hyeny.
Evropská unie by podle německého ministra zahraničí Heika Maase neměla nutit státy EU k přijímání uprchlíků
Včerejší koncert na Václavském náměstí se nesl na vlně vzpomínek zasloužilých pracovníků Čs. Rozhlasu na pohnuté srpnové dny roku 1968, které doplnily písně ze 60. let
Vzpomínkové akce k letošnímu 21. srpnu měly vyvrcholit při dnešním pietním aktu před Českým rozhlasem na Vinohradské třídě. Ten byl však, bohužel, tím nejubožejším způsobem narušen.
Sovětská okupace v srpnu 1968 byla pro naši zemi tragédií. Jejím hlavním cílem však nebylo potlačení „Pražského jara“.
Naši slovutní novináři se chlubí tím, jak při samém jejím zrodu rozbíjejí druhou Babišovu vládu, když nutí k odstoupení její ministry, nařčením z podvodu při psaní diplomových prací.
Poslankyně Miroslava Němcová nahrazuje svou chybějící politickou invenci sprostými gesty a výkřiky a svým vystupováním připomíná čím dál víc Davida Ratha v sukních.
Poslanci Zdeňkovi Ondráčkovi (KSČM) vyčítají jeho působení v SNB a zejména to, že se za svoji minulost nestydí. Přitom opozici stačilo postavit vlastního kvalitního kandidáta nebo zabránit Ondráčkově zvolení disciplinovanou účastí ve volbě.
Po víkendových prezidentských volbách ve kterých Miloš Zeman obhájil svůj prezidentský mandát se vyrojily stovky chytrých hlav, analyzujících jejich výsledek. Rád bych také přišel se svojí „troškou do mlýna“.
Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš mi trochu připomíná českého imaginárního velikána Járu Cimrmana. Všechno ví, všechno zná a od všeho má klíče. Zato jeho předchůdce dělal dosud všechno špatně…..
Představitelé pravicových ministran a ODS se s krajní nelibostí dívají na to, jak si jak si ANO s KSČM a Okamurovým SPD rozdělují funkce ve Sněmovně. Sami ale spolupráci s ANO odmítli.
