Tato snaha se mně bohužel jeví nadále jako bezpředmětná, poté co předseda našeho hnutí zvulgarizoval vzájemné soužití na nákup kebabů a místo snahy o bezproblémové soužití propaguje nesmyslné, nic nepřinášející, pouze hluboce urážlivé, akce jako venčení prasátek kolem mešit, či provokativní obnažování tamtéž. Takový přístup, včetně základní premisy, že muslimové jsou a priori netolerantní, a proto je správné oplácet jim stejnou mincí, je přímou cestou do pekla hořících měst, jak je známe ze západní Evropy. Popravdě, s takto šílenou strategií směrem k muslimům doposud pravděpodobně nepřišel žádný jiný politický subjekt v žádné jiné zemi.

Není to ale bohužel zdaleka jediný exces Tomia Okamury, který devalvuje snahu všech, kteří se podílejí na zahraniční politice hnutí Úsvit.

Pouze o den dříve pro změnu vystoupil s přirovnáním metod Spojených států amerických k nacistickému Německu. Rozhodně nejsem nekritickým obdivovatelem zahraniční politiky USA, což potvrzují i některá má stanoviska k situaci na Ukrajině a dalším světovým problémům. Podobné paralely ale musím odmítnout jako nejen přehnané, ale zcela absurdní. Už s ohledem na fakt, že Spojené státy byly jedním z nejvýznamnějších členů protihitlerovské koalice, kterému i my vděčíme za naší svobodu. A rovněž za naší samostatnost, o které předseda Okamura rovněž nedávno tak zaníceně psal. Jakékoliv srovnání obou těchto režimů je úplně mimo realitu a pokud s ním dnes někdo přichází, zařazuje se do skupiny politických podivínů.

Po celou dobu vzájemné spolupráce jsem se snažil radikální zahraničně politické názory Tomia Okamury kultivovat. Po jeho několika dřívějších nešťastných prohlášeních jsem jej opakovaně žádal, aby se mnou, vzhledem k mé odpovědnosti za zahraniční politiku Úsvitu, konzultoval svá veřejná vystoupení k této oblasti. Vždy mi to slíbil, ovšem realita je, jak vidno, úplně jiná.

Za těchto okolností je pro mě velmi složité dál budovat věrohodnou zahraniční politiku hnutí Úsvit. Proto jsem se na základě zkušeností posledních dní rozhodl, že se, až na další, nebudu podílet na práci poslaneckého klubu hnutí Úsvit ve smyslu vytváření zahraniční politiky hnutí. O tomto jsem již předsedu Okamuru také informoval. Z parlamentního klubu prozatím vystupovat nemíním, neboť stále věřím programu hnutí Úsvit. Rovněž se budu nadále podílet na práci zahraničního výboru Sněmovny a především podvýboru pro mezinárodní ekonomické vztahy, kde vidím smysluplnost své práce.

A nadále také věřím, že v budoucnu bude v Úsvitu opět prostor k vytváření rozumné zahraniční politiky.