Část svého života jsem, na rozdíl od pana Bc. Lipavského, prožil před rokem 1990 a komunisty jsem nikdy neměl moc rád. Ne nadarmo jsem také od STB dostal punc „ antisovětčíka“.
Ministr Lipavský v reakci na dopis K. Konečné, ve kterém protestovala proti veřejnému vystoupování představitelů pluku AZOV v Praze, ale, kromě toho, že „mlátil prázdnou slámu“nedokázal ani rozlišit mezi tím, že nás v roce 1968 okupovali Sověti, nikoli Rusové. Ano, ti Sověti , v jejichž okupační armádě v Milovicích sloužil třeba plukovník Kličko, také hrdinný Ukrajinec, otec dnešního vrcholného ukrajinského politika, Vitalije Klička, kyjevského starosty. Jistě, rodiče si nevybíráme, ale přesto…..
Bc. Lipavský také zapomněl, že Azov, který se angažoval v bojích na východní Ukrajině proti rusky mluvícím Ukrajincům od samého počátku v roce 2014, byl před deseti lety mnohokrát odsouzen pro své neonacistické a rasistické postoje a jednání nejen světovými ale i našimi médii a našimi politickými představiteli. Dnešní Bc. Lipavský asi tehdy ještě chodil na základní školu. Jak se ten svět mění, že? Zítra je náš ministr zahraničí Lipavký půjde asi přivítat s velkou kyticí šeříků se slovy:“Vítejte nám, hrdinové!“.
Mnoho let ze své životní kariéry jsem sloužil na postu velvyslance České republiky v několika zemích. Na ministerstvu zahraničních věcí jsem sloužil nejméně pod šesti ministry. Z toho, co se na dnešním MZV děje nyní, je mi ale opravdu úzko. Různí ministři měli různé priority, jedni diplomatickou zahraniční síť budovali, například ministr Zieleniec, jiní ji likvidovali, z nich nejvíce ministr Schwarzenberg. Všichni se však snažili lépe nebo hůře zastupovat naše zájmy. Aby se ale ministerstvo zahraničí stoprocentně vzdalo své základní úlohy, to jest ochrany zájmů naší České republiky, a místo toho pouze papouškovalo názory Bruselu případně USA, bez ohledu na to, zda je to v našem zájmu a místo toho hájilo zájmy jiných zemí, to jsem opravdu nikdy, nikdy nezažil.
Ministr Bc. Lipavský je mladý ambiciozní člověk, ale nemá žádnou osobní ani profesní životní zkušenost. Jak může být takový člověk ministrem čehokoli, nota bene ministrem zahraničí, který nás má zastupovat ve světě? Jinde určitě ne, v Čechách je ale možné asi opravdu všechno.
