Český ministr zahraničí Petříček dokazuje svoji nekompetenci každodenně. A nejen to. Svojí nečinností a neschopností stahuje stále hlouběji do bažiny již tak rozvrácené a zdecimované, po éře ministra Schwarzenberga, ministerstvo zahraničí, kdysi jedno ze silových ministerstev této republiky. Náprava, po jeho odchodu z postu, bude velmi obtížná, ne-li nemožná.
Místo prosazování zájmů naší republiky ministr, a s ním značná část ministerstva, pouze papouškují teze, vygenerované bruselskými úředníky, bez ohledu na to, zda jsou pro naši zemi přínosem či nikoli. Není divu, že se ministrovi mezi lidmi říká Pocheho podržtaška.
Je proto také logické, že se místo neschopného ministra zahraničí dostávají na výsluní a naši zahraniční politiku ovlivňují různí exhibicionisté a dobrodruzi typu Koláře z TOP 09, Hřiba od Pirátů nebo ¨třeba Novotného z ODS. Mají to jednoduché, když ministr zahraničí, kromě papouškování cizích názorů, nedělá a nemyslí si nic. Svými nekompetentními, a možná i nelegálními aktivitami, však velmi negativně ovlivňují naši zahraniční politiku, jejímž prvotním cílem je ochrana zájmů České republiky.
A mezi naše zájmy rozhodně nepatří, znepřátelit si dvě ze tří současných světových velmocí. Bez ohledu na poválečné činy maršála Koněva, je odstranění jeho sochy na Praze 6 v předvečer výročí konce 2. sv. války vůči Moskvě rozhodně přes čáru. Gesto hodné politického dobrodruha. Laškování pražského primátora s Taiwanem na zlost Pekingu by sice mohlo být považováno jen za kapric sebestředného hlupáka…..nebýt současné pandemie. Díky ní se ukázalo, že je to Peking a ne Taipei, kdo nám dnes pomáhá koronavirus zkrotit.
Jakkoli se na ministerstvu zahraničí neutrácí žádná podstatná část státního rozpočtu a nemá tudíž ve vládě velkou váhu, což je u nás, bohužel, považováno za kritérium důležitosti toho kterého rezortu, jsem si jist, že kvalitní činnost ministerstva zahraničí, je pro naši zemi zásadní. Jeho role naopak v nejbližší době zásadně vzroste, neboť se budeme muset vyrovnat s výzvami, které přinese doba „pokoronavirová“.
Nechci nyní předjímat budoucnost, ale do zásadní ekonomické krize se díky pandémii nepochybně již dnes dostaly státy jižní Evropy, které mohou stáhnout ke dnu celou eurozónu.
Díky neschopnosti včas reagovat a pomoci zasaženým evropským zemím vzrostla v Evropě skepse vůči Evropské unii a ačkoli jsem jejím zastáncem, myslím si, že bez podstatných změn nemá šanci přežít.
Změní se ekonomická i politická síla světových velmocí.
Nejen s těmito, ale i dalšími problémy a výzvami, se bude muset naše ministerstvo zahraničí v blízké budoucnosti popasovat. Je proto zásadní, aby v jeho čele stál skutečný diplomat s vlastními názory a vizí, který nebude jen papouškovat to, co jiní chtějí slyšet. Diplomat, jehož životním krédem bude služba republice a ochrana jejích zájmů.
A je na vládě, aby do čela ministerstva zahraničí takového člověka dosadila!
