Pouze před pár dny jsem se zde vyjadřoval k názorům pana poslance Ivana Gabala (KDU-ČSL) na dění v Sýrii, které pronesl ve středečním Interview ČT24. Velmi mě proto zaujalo, když ve stejném pořadu odprezentovala ČT v pátek, jen o dva dny později, další interview s paní velvyslankyní Hybáškovou, takto manželkou Ivana Gabala. Napadá mě, nemá ona rodina Gabalova ČT propachtovanou, že jí dává tolik prostoru k vyjádření rodinných postojů k dění kolem nás, a v Sýrii zejména? Co by za to jeden dal, že? Ale to nic, mají ještě dvě dcery a možná i nějakého strýčka v Kanadě, a......

Názorů paní velvyslankyně si velmi vážím, přestože s mnohými z nich, možná s ohledem na různé životní zkušenosti, nesouhlasím. Je z nich však zřejmé, že se problematice muslimského světa a Středního východu věnuje, na rozdíl od jiných, dlouhou dobu. Škoda, že se ani ona nedokázala vyvarovat některých, ideologických klišé.

Věcí, která mne v jejím interview ale zaujala asi nejvíce, bylo její otevřené přiznání, že se podílela na přípravě převratu v Sýrii. „My jsme se pokoušeli sjednotit syrskou opozici proti Bašáru Asadovi....“, prohlásila v interview. A dále také sdělila, že v únoru 2007 zorganizovala setkání představitelů této opozice (snad v Bruselu?). V té době totiž působila paní Dr. Hybášková jako europoslankyně za ČR v Evropském parlamentu.

Ale kdo je to to „My“? Je to Evropský parlament, nebo Evropská komise? Případně paní Hybášková s tehdejší šéfkou evropské diplomacie Catherine Ashton? Nebo snad paní Hybášková s Maidelene Albright, případně s dalšími americkými sponzory? Kdo dal paní Hybáškové v roce 2007 mandát (pokud vůbec nějaký existoval) sjednocovat syrskou opozici a pomáhat tak připravovat převrat v suverénní zemi Sýrii, proti jejímu legitimně zvolenému prezidentovi Asadovi? A proč nevěděly evropské vlády, co se na půdě EU děje? Nebo to věděly a svým občanům to neřekly?

Z vyjádření paní velvyslankyně jasně vyplývá, že Syrské arabské jaro nebylo žádnou demokratickou spontánní akcí Syřanů nespokojených s režimem, jak se rádo prezentuje, ale pečlivě zrežírovanou akcí „americké a saudské“ syrské opozice, za aktivní účasti Západu, s cílem destabilizovat a zničit, jakkoli málo demokratický přesto však legitimní, asadovský režim. Výsledkem je dnes již pětiletá syrská občanská válka, zničená země a půl milionu mrtvých Syřanů. Nemluvě o tom, že polovina všech obyvatel země v důsledku války musela emigrovat do okolních zemí nebo do Evropy. A my, tj. Evropská unie, jsme se na tom aktivně podíleli. Obávám se, že za to v budoucnu zaplatíme velmi vysokou cenu.