Naopak, ekonomické sankce podstatně více poškozují ty, kteří je uplatňují, než Rusko samotné.
Rusko totiž reagovalo na uplatněné sankce velmi rychlou změnou orientace na nové partnery. A ukázalo se, že pro asijské země, země latinské Ameriky, například Japonsko, Čínu, Koreu, Chile ale i Turecko a další, byly sankce EU vůči Rusku přímo „darem z nebe“.
Vídeňský ústav pro výzkum hospodářství WIFO zveřejnil ve své analýze informace, že sankce vůči Rusku, spolu s poklesem ceny ropy, přijdou Evropu velmi draho. Ztráty mohou dosáhnout až 100 mld. EUR a o práci přijdou možná 2 miliony zaměstnanců. Největší ztráty údajně utrpí státy Pobaltí a Německo.
Ale také v České republice se sankce již negativně projevily, a to dramatickým propadem vývozu do Ruska, o celých 40%. Opakovaně jsme tak již opustili ruský trh. Poprvé z vlastní vůle na začátku 90. let v pošetilé představě, že na nás na Západě již všichni čekají. A nyní pod diktátem z Bruselu, za vydatné pomoci jeho poslušných českých pomocníků. Opakovaný odchod z tradičního trhu takového významu je pro náš export významnou ztrátou. A navíc tento trh již možná opouštíme definitivně, neboť Rusko si velmi rychle za nás našlo náhradu, a budeme to naopak my, kdo se bude muset velmi snažit o získání alternativních odbytišť pro naši produkci, které by ruský trh nahradily.
Za nemenší pozornost také stojí fakt, že vývoz USA do Ruska za stejné období naopak vzrostl o více než 6%! A stejně tak se některým globálním západním společnostem daří, nehledě na sankce, pokračovat ve výhodné spolupráci s ruskými partnery. Příkladem může být prohloubení spolupráce mezi Gazpromem a firmou Royal Dutch Shell při zkapalňování ruského plynu, ohlášené minulý týden na ekonomickém fóru v Petrohradě. Je to prostě jako ve známém Orwellově románu Farma zvířat….“Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá z nich jsou si rovnější!“
O to paradoxnější jsou proto personifikovaná prohlášení našeho ministra zahraničí Zaorálka a některých dalších vládních představitelů ve smyslu, že (my) prodloužíme sankce do konce roku a Rusko přijde s prosíkem.
Vypadá to, že naši vládní představitelé nemají vůbec na zřeteli ekonomické a další zájmy České republiky. Jsme opravdu takovým vazalem Bruselu, bez vlastní vůle a možnosti (minimálně) spolurozhodování o našem osudu, jak předvádějí? Ministři české vlády jsou ve vládě přece především proto, aby pracovali ve prospěch naší republiky, nikoli slepě prosazovali názory americké diplomacie a bruselské byrokracie. Pokud tomu tak není, nemají v české vládě místo!
Osobně tato unáhlená, a pro naši ekonomiku nevýhodná, rozhodnutí odsuzuji a pokud bych měl možnost rozhodování v těchto záležitostech ovlivňovat, nikdy bych takto bezpříkladné poškozování zájmů České republiky nedopustil.