V souvislosti s kauzou odebrání “norských” dětí paní Evě Michalákové mne velmi překvapila stanoviska některých našich vrcholných politiků a státních úředníků k této kauze.

Zcela šokující je například názor předsedy ODS Petra Fialy, který odmítl prezidentovo gesto,  zrušení účasti norské velvyslankyně v ČR na oslavách 28. října,  pragmatickou argumentací, že přece Česká republika čerpá prostředky z norských fondů a z tohoto důvodu je třeba ve sporu kolem dětí Michalákových postupovat nanejvýš obezřetně.

My se tady nebavíme o houskách na krámě ale o dětech, které jsou nade vší pochybnost českými občany. A jejich budoucnost vyměníme za “obolus” z norských fondů? To je přece nehoráznost!

Stejně tak nepřijatelné je ale i stanovisko našeho ministersva zahraničí. To je, kromě několika prázdných gest a diplomatických nót zaslaných Norsku, prý ochotno vstoupit do sporu za  zájmy dětí teprve poté,  kdy matka dětí, Eva Michaláková,  sama vyčerpá všechny opravné prostředky. Cožpak si nikdo neuvědomuje, že jde o čas a že hrozí, že se odloučení dětí od jejich matky brzy stane nevratným?

Jsem toho názoru, že české děti a jejich zájmy se za peníze z norských fondů vyměnit nedají a stejně tak si myslím, že Česká republika má za svoji povinnost se brát za zájmy svých občanů a poskytnout v tomto konkrétním případě matce zadržovaných dětí nejvyšší součinnost.