Miroslav Adámek, Michael Canov, Pavel Fišer, Marek Hilšer, Jan Holásek, Miluše Horská, Zdeněk Hraba, Šárka Jelínková, Miroslava Němcová a Miloš Vystrčil. To představuje osvědčenou kombinaci kontinuity s příchodem nových členů. Jako již tradičně jsou mezi členy komise nejen představitelé vedení Senátu, nýbrž rovněž bývalí senátoři. V tomto funkčním období jsou Jiří Dienstbier a Jiří Šesták. Předsedou komise zvolil Senát senátora Zdeňka Hrabu. Komise následně zvolila svým místopředsedou senátora Michaela Canova. Ve sledovaném období se ústavní komise sešla na 7. schůzích, na nichž přijala 11 usnesení.

a) V centru pozornosti komise stály hned na 4 schůzích, konaných od jara až do konce roku 2021, různé otázky související s řízením podle čl. 66 Ústavy, tedy řízením o náhradním výkonu pravomocí prezidenta republiky. Ač se z ústavního hlediska jednalo o jediné téma, uchopeno bylo z různých pohledů a ve dvojím skutkovém kontextu.

1. V reakci na prvotní nečinnost a následně veřejné vystoupení prezidenta republika takzvané Vrbětické kauze na jaře 2021 předsedové senátorský klubů spolu s vedením Senátu požádaly výbor pro zahraniční věci o provedení hlubšího šetření, jehož výsledkem by byla věcná analýza prezidentova dlouhodobého působení. Mělo jít nejen o to, co prezident dělá, respektive nedělá, ale i o to, jaké to má důsledky. Výbor na několika schůzích vyslechl řadu osob, zejména ve vztahu k Vrbětické kauze. Opatřil si však i analýzu prezidentových veřejných prohlášení se zahraničněpolitickým a bezpečnostním přesahem. Vše bylo shrnuto v rozsáhlé zprávě předsedy výboru Pavla Fišera, na jejímž základě se výbor na počátku června usnesl na doporučení, aby Senát rozhodl takto:

„Senát se vyslovuje v souladu s ústavním článkem 66 ústavního zákona, Ústava České republiky, že Miloš Zeman není schopen vykonávat úřad prezidenta České republiky.“

Organizační výbor Senátu požádal o stanovisko mimo jiné ústavní komisi. Ta uspořádala dvoukolovou odbornou anketu. V prvním kole získala vyjádření 14 právníků z akademických pracovišť k obecným, formálním a procedurálním otázkám a jak rozumět rovněž ústavního odkazu na závažné důvody bránící vykonávat prezidentský úřad. Na základě těchto vyjádření proběhla první meritorní diskuse v komisi, jejímž výsledkem bylo uspořádání druhého anketního kola, zaměřeného na posouzení zprávy senátora Fišera, jak ve světle možné prezidentovy nezpůsobilosti, tak i ústavněprávní odpovědnosti. Na základě shromážděných podkladů dospěla v červenci ústavní komise a po ní i ústavně-právní výbor k závěru, že posuzované podklady neumožňují usnést se o závažných důvodech bránících prezidentu republiky vykonávat úřad, pročež mají být buď doplněny, anebo má být od řízení podle článku 66 ustoupeno. Klíčovým závěrem obecně bylo toto konstatování:

„Specifické řízení podle článku 66 Ústavy nemůže být náhražkou žaloby za velezradu či pro hrubé porušení ústavního pořádku, ač se obě řízení se za určitých okolností prolnout. Historický teleologický systematický jazykový výklad svědčí o nutnosti objektivních důvodů bránících prezidentu republiky vykonávat úřad, jimiž mohou být především dlouhodobé závažné důvody povahy zdravotní, ale i únos nebo nezvěstnost. A právě na takové důvody by se musela zaměřit úspěšná argumentace uvnitř parlamentních komor, potažmo potencionálně navazujícím řízení před Ústavním soudem. Nemožnost vykonávat úřad neobsahuje morální odsudek, ale indikuje komplexní překážku výkonu.“

Tato stanoviska vzal organizační výbor Senátu na vědomí.

2. Krátce po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny byl prezident republiky hospitalizován na pracovišti, jehož povaha neumožňovala výkon prezidentského úřadu. Na základě dotazu předsedy Senátu to potvrdila Ústřední vojenská nemocnice. Na základě tohoto vyjádření komise konstatovala, že důvody pro zahájení řízení podle článku 66 Ústavy jsou dány. S využitím výsledků odborné ankety z června byl připraven pracovní návrh příslušného usnesení Senátu. Vzhledem ke zlepšujícímu se zdravotnímu stavu prezidenta republiky však již nebyl projednáván. Posledním ze 4 usnesení souvisejících s článkem 66 Ústavy komise specifikovala postup, který by měl být užit v konkrétním případě prezidentových zdravotních obtíží, pakliže by se mělo o realizaci postupu podle článku 66 Ústavy opět jednat.

b) Druhým velkým tématem zájmu komise byla novelizace volebního zákona, vyvolaná nálezem Ústavního soudu, plénum ÚS 44/17. Parlamentní diskuse probíhala na několika platformách, z nichž ty na senátní půdě sloužily především ke koordinaci a hledání shody mezi postoji politických stran, formulovanými v Poslanecké sněmovně. Na první ze 2 jednání ústavní komise k této problematice bylo pozváno několik reprezentantů sněmovny, aby se lépe přenášely informace. Senátní pozice spočívala v preferenci zachování 14 volebních krajů, dále v přitakání celostátně se projevující poměrnosti volebního systému a konečně v odlišení volebních klauzulí pro samostatně kandidující politické strany a jejich koalice, ač v podobě nižší než zrušené Ústavním soudem. Ve všech debatách bylo nicméně patrné, že jsou ovlivněny faktem již probíhající volební kampaně a povědomím o nedostatku času k nalezení shody napříč oběma komorami. Prosazován tak byl novelizační minimalismus, nikoliv hledání optimálního volebního systému.

Druhé z tematických jednání komise bylo věnováno posouzení vládního návrhu novely volebního zákona, resp. jeho souladu s nosnými důvody odůvodnění nálezu Ústavního soudu, a to za účasti expertů Tomáše Lebedy, Jindřišky Syslové, Jana Wimmera. Z debaty vyplynulo, že návrh předpokládá volební systém poměrnější, než byl ten dosavadní, ovšem z toho, co se k úvahám nabízelo relativně nejméně. Také se ukázalo jako vhodné promýšlet povahu a roli volebních koalic. Součástí diskuse o volbách bylo rovněž promýšlení korespondenční volby pro možnost občanů ČR volit ze zahraničí, kterou Senát dlouhodobě podporuje. Jednalo se jednak o načasování, jednak o rozsahu.

c) Komise průběžně debatovala o návrzích ústavních zákonů, projednávaných Poslaneckou sněmovnou, a to zejména těch, jejichž schválení se zdálo být pravděpodobné. Vedle novely ústavy ve věci rozšíření působnosti NKÚ, jež byla Senátu postoupena už v předchozím funkčním období se to však nakonec stalo jen v případě návrhu na zvolení tzv. klouzavého mandátu. Naopak o změně čl. 43 ústavy o celostátním referendu, o ústavní ochraně vody, nebo fixaci volebních termínů a relativní fixaci senátních volebních obvodů, sněmovna ve 3. čtení nejednala. V návrhu na zavedení tzv. klouzavého mandátu se komise vyjádřila rezervovaně, z důvodů obsahových, zejména však jako k monotematické změně projednávané na sklonku volebního období sněmovny. O změně Listiny základních práv a svobod ve věci ústavního zakotvení nutné obrany se zbraní už komise nejednala, neboť stanovisko přijala už ve fázi projednávání senátního návrhu této změny.

d) Kromě témat zmíněných komise několikrát debatovala i o některých dílčích postupech Senátu, ať už ve vztahu k případným změnám jednacího řádu nebo k přijetí prováděcích usnesení.

Tolik k roku 2021.

Nyní výhledy. Co se výhledu činnosti v roce 2022 týká, nabízejí se především tyto agendy.

Formulace senátní pozice ke změnám ústavního pořádku pro toto volební období Poslanecké sněmovny. Dlouhodobými prioritami jsou prodloužení lhůty podle čl. 46 ústavy, rozšíření výčtu zákonů v čl. 40 ústavy a případná revize podmínek pro podání ústavní žaloby. Podpoře v komisi se však těšily i náměty další, jakými jsou například jmenování Bankovní rady ČNB se souhlasem Senátu, jmenování soudců Ústavního soudu, bez možnosti opakovaného jmenování, avšak na 12 let. Také však debata o dílčích aspektech postavení prezidenta republiky. Poměrně vysoká míra shody byla v předchozím volebním období Poslanecké sněmovny indikována ve vztahu k dílčí změně čl. 43 ústavy, či relativní ústavní stabilizaci senátních volebních obvodů.

Zjištění stavu přípravy elektronizace legislativního procesu. Dojde k ní vůbec? Pokud ano, kdy? Jaké důsledky by měla pro zákon o jednacím řádu Senátu? Nemají být v mezidobí dílčí problémy Senátu, jsou-li jaké, řešeny prováděcími usneseními k jednacímu řádu?

Další bod, co čeká komisi. Reflexe akceschopnosti státu, zejména ve vztahu ke zvládání pandemií. Také však podpora diskuse o koncepčních změnách zákona, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který dlouhodobě prokazuje nízkou odolnost vůči obstrukcím různého druhu. Vzhledem k významu Poslanecké sněmovny nejde o problém pouze interní, ale o závažný problém systémový.

Za poslední, zapojení do debaty o roli Senátu a senátorů v ustavování různých orgánů, zřizovaných zákonem. Typicky tzv. mediálních rad.

Děkuji za pozornost.