Důchodová reforma se za minulé volební období nepřipravila a pracovní skupina sestavená vládou a Ministerstvem práce a sociálních věcí dospěla k názoru, že vlastně ani žádná reforma není potřeba.
S tím zásadně nesouhlasím, protože již nyní máme problém s důchodovým účtem, který nepokrývá budoucí zvýšení důchodů. Současná vláda v demisi navrhuje navýšení důchodů pro občany starší 85 let o 1000 Kč, což znamená nárůst výdajů na důchody o cca 14,5 mld. Kč, které by chtěla vzít z Fondu národního majetku (privatizační účet). Ten měl sice původně sloužit mmj. i na reformu penzí, ta se ale nedokončila. Vhodnější by bylo využít tento fond na investice třeba i v sociální oblasti. Sociální aspekt by byl zachován a zhodnocení do investic by bylo vhodnější než jednorázové použití, které v důsledku našim seniorům do budoucna nijak výrazně nepomůže. Dnes je na tomto účtu cca 22 mld. Kč, což je i pro tuto oblast velmi málo. Za cca 20 až 30 let, kdy nejproduktivnější část obyvatel dosáhne důchodového věku, vznikne při dlouhodobém neřešení situace kolaps a nebude z čeho důchody vyplácet. Z dlouhodobého hlediska tento problém dosud nikdo neřeší, a proto je nutné jednat o komplexní důchodové reformě.
Důchodový systém musí být udržitelný, lidé musí mít jistotu alespoň 10 let před odchodem do důchodu, v jaké výši budou důchody dostávat. Starostové a nezávislí mají připravený návrh a za dobu, kterou se o sociální politiku zajímám, se utvrzuji v názoru, že naše řešení je proveditelné, reálné a především potřebné.
V současné době je obrovský rozdíl mezi minimálním důchodem, který se pohybuje kolem 5 500 Kč a průměrně poskytovaným starobním důchodem, který je 11 807 Kč. Je tedy mnoho důchodců, kteří žijí téměř na úrovni životního minima a zároveň na hranici chudoby, která je 10 691 Kč. Pod hranicí příjmové chudoby žilo v posledních 3 letech 9,7 % lidí, což je cca 1 200 000 lidí.
Změnit je ale třeba nejen sociální politiku v oblasti důchodů, ale také v celkovém přístupu k této problematice. Stáří čeká každého z nás a mělo by být vrcholem našeho života, ne dobou, do které se budeme bát dožít.
Musíme se naučit naslouchat, dívat se kolem sebe a snažit se stáří porozumět. Stáří má být důstojné, radostné a měli bychom s ním pracovat dříve, než přijde. Každý z nás by měl vědět, jak se na stáří lépe připravit, aby mohl zůstat co nejdéle aktivní a ve svém přirozeném prostředí. Ve své obci, kde jsem starostkou, proto pořádáme semináře pro rodinné pečující a připravujeme tak na stáří nejen starší osoby, ale i jejich rodinné příslušníky, kteří budou první, kdo se o seniory bude starat. Vždyť snem každého z nás je zůstat doma co nejdéle. Nikdo se netěšíme, že na stáří budeme muset svá rodná obydlí opustit a jen čekat, kdy bude náš čas ukončen. V dnešní době máme dostatek kompenzačních pomůcek, moderních technologií a senior by se nemuselbát zůstat doma, pokud má k dispozici rodinu, pečovatelskou službu, svoji obec a také svůj stát. Bohužel státní podpora má stále své velké mezery a právě na tyto nedostatky se zaměřuji a budu je chtít měnit. Nutností je propojit kvalitně a funkčně pečovatelskou a zdravotnickou službu a profesionalizovat tým terénních služeb. Důležité je také zapojit seniory do dění kolem nás, dát jim pocit důležitosti a respektovaného přijetí okolím. Vždyť mají tolik životních zkušeností, které nám mohou předat a my se tak můžeme vyhnout spoustě chyb. Udržujme je ve společnosti s pocitem aktivního zapojení, vtahujme je do dění veřejného života. Naučme společnost znovu respektovat a chápat stáří. I v naší obci se o to aktivně snažíme a v nově postaveném Komunitním domě pro seniory se pravidelně schází naši senioři s dětmi z mateřské i základní školy. Připravují pro sebe vzájemně program a obohacují se tak navzájem.
Jak říkával můj děda, všechno jde, když se chce a i na tom je velký kus pravdy.
Michaela Matoušková, starostka Řečany nad Labem, členka STAN
