Za špatný vtip považuji i úroveň všech kandidátů, včetně těch vyřazených ministerstvem. Vždy jsem byl názoru, že prezident by měl být osobnost naprosto mimořádného významu. Taková osobnost by podle mě měla naplňovat několik kritérií:

• Dokázat něco v politice.
• Dokázat něco mimo politiku.
• Být známý v naší zemi.
• Být známý v zahraničí.
• Být více než morálně bezúhonný.

Pokud se podívám na současné kandidáty, představa, že by se těmto kritériím alespoň blížili, je naprosto směšná. Pro většinu z nich je velkým úspěchem, pokud naplňují jedno nebo dvě. Nevím, zda se dá považovat za polehčující okolnost, že tato kritéria dosud naplňovali jen dva prezidenti, Masaryk a Svoboda. I když na vážkách jsem u Beneše.

KSČM mohla dát všem těmto kandidátům morální facku a postavit kandidáta, který by tato kritéria naplňoval. Tato kritéria naplňuje více členů a sympatizantů KSČM. Mohl to být například kosmonaut Remek nebo docent Grebeníček. Nebo mohla morální facku zesílit i tím, že proti takovým kandidátům jako je za kohokoliv ochotný premiérovat Fischer, postavit někoho, kdo se proti deformacím minulého režimu aktivně stavěl. Např. Daniela Strože, který by si předtím sice musel vyřídit české občanství, kterého byl před rokem 1989 zbaven, nebo Petra Millera, který byl jedním z vůdců protestů v roce 1989. Nebo alespoň nadstranickou osobnost typu profesor Keller nebo docentka Švihlíková.

Nicméně nestalo se tak a kandidáti jsou takoví, jací jsou. V tomto případě nemůže jít člověk k prezidentským volbám s radostí a s chutí podpořit někoho. Uvědomuji si ovšem nutnost jít volit proto, že lidé jako Schwarzenberg nebo Sobotka by prezidentem rozhodně být neměli.

Koho tedy já osobně budu volit? Možná se někdo bude divit, ale sdělím i úvahu, která mě k volbě vedla. Určitě nechci volit jasně pravicové kandidáty. Tím pádem je ze hry Schwarzenberg, Sobotka, Fischer, Roithová, Bobošíková, záměrně řadím od nejméně přijatelného, dodejme, že toto kritérium by vyřadilo i Dlouhého, kdyby mohl kandidovat. Co se týče Tomio Okamury, taktéž vyřazeného, ten se prohlašuje za pravicového, občas pronese něco levicového. Nepřijatelný je pro mě především jeho populismus, anticiganismus a snaha odstranit poměrný volební systém.

Zbývají tedy čtyři kandidáti. Fischerová se sice v současné době tváří jako levicová, podporuje družstevnictví a podobné věci, nicméně kdysi byla poslankyní za Unii svobody, stranu pravicovější než ODS. Závěr – chameleony nebrat. Kdybych považoval za jediné kritérium názorovou blízkost ke své osobě, volil bych asi Dienstbiera. Ale u Dienstbiera mám silnou pachuť z toho, že jeho největší životní úspěchy jsou zvolení senátorem a bytí synem svého otce. Trochu hodně málo na prezidenta. Kdyby žil starý Dienstbier, byl by kandidátem mnohem přijatelnějším. Zeman je pochopitelným kandidátem zemanovců, když strana vznikla na podporu jeho názorů, ale např. docenta Čubu považuji za osobnost daleko větší. Navíc Zeman je člověk, který umí hodně věcí dělat slovně, ale v reálu? Premiérem se stal díky kritice privatizace, ale jeho vláda privatizovala dokonce více, než např. Topolánkova. Slovně bojoval i proti korupci, ale období jeho vlády patří k těm nejzkorumpovanějším. Zbývá Franz. O tom, že něco v životě dokázal, není sporu, profesorem se nestává jen tak někdo. Projevuje větší sociální cítění, než většina kandidátů. Nicméně bylo by vhodné, abych já, který bojoval proti školnému, volil člověka, který jej připouští? Abych já, komunista podporoval člověka, který by nejmenoval vládu komunistů? Nicméně je hodně smutné, kolik lidí jej odsuzuje kvůli jeho tetování. V zemi, která v Evropě v roce 1960 odstartovala vlnu dekriminalizace homosexuality, např. i před Británií, jsou ještě lidé, kterým vadí lidé, kteří chtějí mít odlišný vzhled. Ostudné.

Koho tedy? Asi jedině toho, kdo v té funkci může něco zlepšit. Prezident moc pravomocí nemá. Někteří mi připomínali, že může jmenovat členy bankovní rady. Nevěřím, že by to některý z kandidátů dělal lépe než ostatní. Jmenuje vládu. Ale jen dvakrát, pak ji jmenuje předseda sněmovny. Nicméně může svou autoritou ovlivnit myšlení lidí. Jestli o něco stojím, tak o to, aby se lidé přestali posuzovat podle vzhledu. Představte si tetovaný ksicht na všech stěnách tříd. Už malé děti budou vidět, že na tetování není nic špatného, že tetovaný může být i profesor a prezident. Ano, budu volit Franze kvůli jeho vzdělání, inteligenci a abych napomohl boji proti předsudkům. Školné prezident zavést nemůže. Vzniku vlády s komunisty zabránit nemůže. A odstranění předsudků a prezident, který v životě aspoň trochu něco dokázal, jsou věci, co jsou rozhodně potřeba.