Fascinující stroj se posunul zase o kus vpřed. Zato česká energetická koncepce se neposunuje a neposunuje.
Před několika měsíci byl zrušen tendr na dostavbu JE Temelín. A od té doby? V podstatě se nestalo nic podstatného.
Jediný posun je zvenčí. Je tu možnost jednat o jaderných elektrárnách s čínskými specialisty a firmami. To je podnět zajímavý, ale ve skutečnosti existovala tato možnost i dříve, přesněji řečeno asi nikdy nikdo čínským firmám nezakazoval účast v jakémkoliv tendru. Jenom možná nebyli Číňané tak daleko, aby se pustili do expanze. Jenom na okraj – v Číně je v současné době v plném provozu 13 jaderných bloků, ve výstavbě a ve zkušebním provozu dalších 30 jaderných bloků, tedy kompletů reaktoru a následných neatomových soustrojí. Schváleno k výstavbě je dalších 58 bloků a zhruba stejný počet má být schválen k výstavbě v nejbližších dvou až třech letech. (Prosím, nechytat za slovo, zdroje se v těchto oblastech dosti často poněkud liší, ale nikoliv řádově.) Pokud se tedy vede diskuse o účasti čínských odborníků na českém jaderném programu, neznamená to přivedení nějakých věci neznalých „exotů“, ale specialistů, kteří v současném světě realizují polovinu čerstvě spouštěných, zkoušených nebo rozestavěných reaktorů.
Stejný zájem jako Číňané projevili také jižní Korejci. Místní ministerstvo energetiky provozuje 20 reaktorů a dalších pět staví. Prezident Zeman navíc v těchto dnech vyzval znovu francouzskou Arevu, aby se opět začala o Temelín zajímat. Takže vybírat bude z čeho. Pro českou vládu by mělo být klíčové, jak velký podíl dodávek nabídnou jednotliví uchazeči českým strojírenským a stavebním firmám. Nezapomínejme, že český průmysl tvoří natolik významnou část naší ekonomiky, že na něm přímo závisí, jak se všichni budeme mít.
Rotor turbíny temelínských bloků se za vteřinu otočí padesátkrát a jeho lopatky mají obvodovou rychlost 2500 kilometrů za hodinu. Zhruba dvojnásobek rychlosti zvuku. Tak vypadá moderní energetika. Naše váhání a nerozhodnost jsou proto stále větší brzdou. Neboť co se vlastně děje? Neustále odkládáme podstatná a klíčová rozhodnutí. Odsouváme je, hrneme je před sebou. Hlavně nemuset nic řešit! Necháme to na jindy, tedy později. A vlak, ve kterém jsme již dávno měli sedět na cestě k energetické bezpečnosti, nám pomalu ale jistě mizí kdesi za zatáčkou.
Rozhodnutí, která je nutno učinit v oblasti energetiky, jsou nepříjemná, protože jakékoliv z nich bude mít dlouhou řadu kritiků a odpůrců. Příklon k jádru vyvolá hysterii ekoteroristů, projekt další podpory obnovitelných zdrojů bude znamenat zdražení energií a velkou nespokojenost spotřebitelů, navíc nižší konkurenceschopnost průmyslu. Šance je v moderním účinném spalování hnědého uhlí, ke kterému se velkém vracejí Němci. Jenže to by také u nás musel převážit národní zájem využít domácí surovinu zajišťující energetickou bezpečnost nad zájmem úzké skupiny lokálních odpůrců a ekologických aktivistů. Také břidlicový plyn má v Evropě mnoho nepřátel. Obnovení těžby uranu je pro mnoho lidí doslova rudý hadr před očima. A tak dále. Prostě to nejsou žádná populární opatření, populární rozhodnutí.
Ale je nutné tato rozhodnutí učinit. Rychle a s podporou co největší části politického spektra.
