Ale s těmi montovnami a logistickými sklady to skutečně není tak zlé.
Příklad? Nadnárodní koncern Siemens, který sídlí v Německu, ale jinak je činný skutečně „po celém světě“ (skoro), oznámil pro příští roky v naší zemi investice do modernizace svých provozů a především do výzkumu a vývoje ve výši sedm miliard korun. V Ostravě vznikne centrum pro vývoj elektromotorů. Přibude 1800 nových pracovních míst, z toho více než třetina právě ve výzkumu a v manažerských pozicích. Když jsme u toho – není bez zajímavosti, že nové středisko se bude zabývat právě elektromotory. Jde přece přesně o jeden ze segmentů, o kterém se opravdu hodně hovoří v souvislosti s úvahami o budoucím uspořádání průmyslu, tedy o vizi průmysl 4.0 - s tím ostatně souvisí i plán společnosti na rozsáhlé digitalizace řady závodů koncernu v České republice.
Možná ani není potřebné připomínat, že jsou již dávno pryč doby, ve kterých mělo smysl pochybovat o směřování automobilky Škoda. Dnes již víme, že z hlediska vývoje a inovací patří ke špičce nejen v koncernu Volkswagen, ale v celém automobilovém průmyslu. A mezi dalšími společnostmi s nejvyššími částkami na výykum a vývoj jsou například ABB, Bosch, Honeywell...
A ostatně firemní i veřejné výdaje podle statistik poměrně výrazně rostou. Od roku 2005 do roku 2015 se počet pracovníků přímo ve výzkumu a vývoji zvýšil o více než třetinu na 66,4 tisíce, výdaje v této oblasti vzrostly z 38 na skoro 89 miliard, loňský rok pak přinesl další růst v obou ukazatelích. Opravdu hodně v tom dělají stát a vysoké školy, nejvíce soukromých peněz pak přichází z automobilového průmyslu a ze strojírenství.
Ani ve srovnání se zbytkem Evropské unie na tom nejsme špatně. Vládní výdaje jsou nad průměrem EU-28, soukromé mírně pod ním.
Z čeho tedy vychází ono tradované a neustále se opakující tvrzení, že naše země úpí pod tíhou montoven a logistických center? Relativně tvrdá statistická data hovoří o jiné realitě.
Zčásti je to asi mediální obraz. Novináři v podstatě opakují argumentaci několika analytiků, kteří z nějakého důvodu (pro mne neznámého) opakují tuto oblíbenou pohádku. Aby bylo jasno – vůbec netvrdím, že by u nás nebyly montovny a logistická centra, samozřejmě, že zde jsou a že mají nesporný ekonomický význam. Odmítám však představu, že jde o hlavní proud českého průmyslu. To prostě není pravda.
Druhým důvodem bude možná jistá nechuť české společnosti, která se projevuje především v posledních několika letech, přiznat si zjevný fakt, totiž že naše ekonomika je extrémně provázaná s několika klíčovými státy. Primárně s Německem, ale také s Rakouskem, Francií, Velkou Británií a dalšími (samozřejmě je zde navíc specifické postavení Slovenska). Když si totiž vezmeme investice do vývoje a výzkumu, pak ze strany privátních firem jsou naprosto jednoznačnými lídry zahraniční společnosti. Je to tak silné a tak jednoznačné, že to skutečně mnohým může kazit nedělní oběd a urážet jejich národní hrdost.
A konečně je zde otázka politická. Pro mnohé je lákavé mluvit o zemi zamořené montovnami, protože to je vlastně jednoduché a pochopitelné vysvětlení, proč jsou platy v ČR na tak nízké úrovni. Z toho pak vzniká tato „logika“: když máme nízké platy a víme, že nepracujeme méně intenzivně, pak vysvětlením nízkých platů je jedině nízká přidaná hodnota, tedy montovny a další podřadné činnosti. Je to trochu sebemrskačské vysvětlení toho, že platy nebyly dlouho politickým tématem a že jejich nízká úroveň je také výsledkem přístupu Čechů k věci. Pokud jsou zdejší zaměstnanci připraveni prodávat svoji práci o tolik levněji než například Němci, pak těžko najít důvod, proč by měla cena práce růst.
To je hlavní důvod nízkých mezd: Češi jsou ochotni pracovat za málo peněz a přitom dodávat hodně muziky. Montovny s tím nemají příliš společného...
Milan Urban
