Domácí produkt na obyvatele v České republice je asi 19 550 dolarů. V Etiopii zmítané neustálými válkami a politickými spory je to cca 570 dolarů. Tedy pětatřicetkrát méně. Celková roční spotřeba zhruba tři a půl milionové metropole Addis Abeba je asi čtyřnásobná ve srovnání s třicetitisícovým městem v ČR.
Ve skutečnosti totiž platí, že pokud vnitřní nenávist v určité zemi přeroste nějakou hranici – a nemusí to být hned v podobě násilností nebo občanské války – má to zničující dopad na kooperační vazby a tedy takový stav nutně vyvolá hospodářské potíže. Pokud nenávist ovládne příliš velké procento společnosti, vede to k neefektivitě. Není možné řešit věci rozumným způsobem, děje se zpomalují, moc je využívána nezákonně. Kooperace je vytlačena z politiky stejně jako poté z ekonomiky.
To je jeden z aspektů, který by měla uvážlivá většina mít na paměti v této době, kdy sleduje poněkud vyhrocené a jenom velmi málo racionální přestřelky mezi „xenofoby“ a „sluníčkáři“. Pohříchu emotivní výlevy z obou stran získávají obrovský prostor v médiích, zaplňují díky tomu veřejný prostor, prorůstají společností a vytvářejí dojem, že toto, právě tyto extrémní postoje, představují skutečnou názorovou většinu. To jenom dále umocňuje vzteklost, s jakou extrémisté na obou stranách vystřelují své nenávisti na „protivníky“, „vlastizrádce“, „chátru“ – prostě na ty, kteří mají jiný názor nebo i jenom nezaujímají dost silně a dostatečně rychle ten „správný“ postoj.
Ve skutečnosti je zřejmě v této diskusi opravdových xenofobů a opravdových bezbřehých liberálů, kteří by uprchlickou vlnu považovali za dar z nebes, nemnoho. O to jsou hlasitější. A protože přinášejí extrémy a jsou emotivní, dostávají se snadno do médií. Avšak důvod, proč by měli být sledovanými celebritami, je pofiderní a intelektuálně není více ospravedlnitelný, než kdyby první informace hlavního zpravodajského bloku bylo narození dvouhlavého psa v Humpolci, útok žraloka na českou učitelku na Jadranu či výskyt mytického ptáka Noha nad Kunštátem. Vykřikovat exaltovaně nijak nepodložené názory je znak bláznů a nikoliv lidí, kteří by měli vytvářet náplň veřejného prostoru.
Jenom člověk duševně nedospělý a naivní může zavírat oči nad tím, že příliv dvou, tří či dokonce čtyř milionů lidí jiné kultury, jiného smýšlení, jiného náboženství, jiných představ o politice a svobodě, o postavení náboženství ve společnosti, prostě lidí s extrémně odlišnými názorovými i hodnotovými systémy je cosi, co vytváří skutečná rizika, co přináší nestabilitu. Jenom emoční slepec může být překvapen tím, že v mnoha lidech tato situace vytváří obavy, znepokojení, pocit jistého ohrožení. Ten by existoval, i kdybychom neměli zkušenosti s atentáty v Paříži a dalšími událostmi. Terorismus je však katalyzátorem obav.
Na druhé straně jenom člověk duševně nedospělý nechává přerůst obavy ve strach, strach v děs a v nenávist. Obavy, opatrnost – to jsou racionální a správné postoje. Ostatně jsou i ekonomicky pozitivní. Děs a nenávist jsou projevem nedůvěry v sebe sama, panika je ukázkou neschopnosti.
To, co by racionální většina měla říkat a měla chtít od státu a politické reprezentace, to není diskuse s extrémy na jedné nebo druhé straně. Taková diskuse nemá smysl, je to ztráta času. (Smutné na ní je zvláště to, že je vedena do značné míry za státní peníze – ať už je to plat vysokoškolského učitele nebo granty na podporu rozmanitosti, v tom nevidím velký rozdíl.) Ve skutečnosti by se mělo hovořit především o tom, že výdaje na armádu a bezpečnost tak, jak je v posledních letech dusil nynější ministr financí a před ním naprosto stejně a v úplné shodě předchozí ministr financí, jsou nepřijatelně nízké a je třeba je skokově navýšit. Měli bychom diskutovat o připravenosti naší byrokracie rychle a efektivně jednat podle Dublinských dohod. O naší schopnosti vracet ekonomické migranty velmi rychle do jejich domovských zemí. Měli bychom diskutovat o tom, jaké podmínky jsme schopni vytvořit těm, kdo opravdu unikají před válkou. Měli bychom mluvit o tom, nakolik jsou efektivní naše tajné služby, nakolik dokážou odhalit případné teroristy, jak jsme připraveni na to, že válka s terorem bude dlouhá a může se přenést i na naše území.
To jsou racionální témata pro uvážlivou většinu občanů této země, pro politickou reprezentaci a pro sdělovací prostředky. A emoce i hlouposti nechme extrémům, ať se tím vztekem a vzájemnou nenávistí zalknou.
Psáno pro blog idnes.cz
