Vážený pane kardinále, dámy a pánové,

chtěl bych konstatovat, že asi patnáct minut před tímto ceremoniálem byly podepsány dokumenty o zpětvzetí nároků restitučního typu na zhruba sedm objektů v areálu Pražského hradu.

Pokud jde o zbývající objekty, které přecházejí opačným směrem, chtěl bych především konstatovat, že chápu hlasy, které vyzývají ke státnímu vlastnictví všech objektů Pražského hradu, ale musím současně konstatovat, že vláda měla dva roky času na to obdobný zákon předložit a neučinila tak. Proto jsme s panem kardinálem vzali věc do svých vlastních rukou z toho prostého důvodu, že některé budovy v areálu Pražského hradu chátrají a jiné jsou zatíženy restitučními spory, takže je nelze ani opravit, ani provozovat. A společnou odpovědností církve i státu je pečovat o rozvoj Pražského hradu, v němž se po staletí promítají jak církevní, tak státní dějiny.

Vítám dohodu, která umožní Správě Pražského hradu opravit a provozovat asi sedm objektů. Vítám dohodu, kde se naopak katolická církev zavazuje do pěti let z vlastních prostředků opravit budovy, které vnějškově vypadají docela hezky, vevnitř je to poněkud horší. A z toho vyplývá, že naší společnou povinností je uvést všechny tyto budovy do provozuschopného stavu. A těším se, až se postupně všechny tyto objekty budou otevírat a budou sloužit veřejnosti.

Chtěl bych poděkovat panu kardinálovi i jeho týmu za dobrou spolupráci. Chtěl bych konstatovat, že ještě dnes na obědě jsme řešili poslední sporný bod, který se týká archivů, a vítám prohlášení pana kardinála, v němž se zavazuje, že si církev nebude nárokovat archiv, protože, jak všichni víte, archiv má být jednotný a nemá být rozvážen na různá místa.

A tím jsme vyřešili onen poslední sporný bod a umožnili jsme z obou stran stavební ruch v areálu Pražského hradu. Protože kde se nestaví, tam je mrtvo.