Vážený pane ministře obrany, páni generálové, páni důstojníci, dámy a pánové,
úvodem svého vystoupení bych ještě jednou rád blahopřál generálu Petru Pavlovi ke zvolení do druhé nejvýznamnější funkce Severoatlantické aliance. On se skromností sobě vlastní přisoudil tuto volbu činnosti našich ozbrojených útvarů, zejména na zahraničních misích. A já bych chtěl dodat, že právě on svou osobní odvahou, statečností a dokonce nasazením vlastního života přispěl v době jugoslávské krize k záchraně francouzských vojáků. A protože on sám to o sobě neuvedl, uvádím to pro Vaši paměť já.
Jsem si vědom toho, že mám-li mluvit před sborem nejvyšších velitelů naší armády, musím se na téma svého vystoupení důkladně připravit poradou se svými experty. Jedním z těchto expertů je bývalý ministr obrany generál Vlastimil Picek. Ač nevím, zda je zde přítomen, chtěl bych mu aspoň na dálku blahopřát ke zvolení starostou města Brandýs nad Labem, neboť je to patrně jediný generál, který stojí v čele významného města. A nyní k vlastnímu tématu.
Dostávám na stůl téměř neustále různé návrhy, abychom se vrátili k dávno překonanému systému vševojskové armády, teritoriální obrany, návrh na znovuvytvoření tří tankových brigád a podobně. Jsem si vědom toho, že někteří, doufám nikoli všichni, důstojníci se podle známého přísloví připravují na minulou válku a tomu odpovídají i jejich koncepční návrhy. Ve skutečnosti bych chtěl připomenout známý princip, který byl mimo jiné vyjádřen v knize Adama Smithe „Bohatství národů“, princip dělby práce. Tím, že jsme členy Severoatlantické aliance, máme možnost netříštit své síly a uplatňovat se především v těch oblastech, kde jsme schopnější než ti druzí. Takovými oblastmi byly samozřejmě kromě polní nemocnice nebo protichemické jednotky i naši vojáci z Prostějova, kteří nyní, a myslím si, že je to rozumné, byli vyňati z kompetence vojenského zpravodajství a přeřazeni do struktury Armády České republiky. A mohl bych samozřejmě mluvit i o dalších specializacích, kde můžeme být v Severoatlantické alianci velmi prospěšní.
K tomu všemu je samozřejmě zapotřebí odpovídající rozpočet. Chtěl bych se skromností sobě vlastní upozornit, že v době mé vlády, tedy v letech 1998-2002, představovaly výdaje na obranu více než požadovaných dvě procenta HDP, a to až do roku 2003 včetně, kdy začaly strmě klesat. A to vše při daleko nižším rozpočtovém deficitu, než je dnes. Je to tedy věc politického rozhodnutí, je to věc vůle a odvahy postupné navyšování armádního rozpočtu prosadit. A minulost, kterou jsem zde právě citoval, ukázala, že to opravdu jde.
Zvýšené výdaje na obranu mají minimálně z dvaceti procent zahrnovat investiční výdaje. A zde bych právě po poradě s experty, včetně náčelníka generálního štábu, chtěl upozornit na onen mýtus, že opět budeme vyhazovat peníze za naprosto nepotřebnou výzbroj, ať už to byly bitevníky L-159, repase tanků T-72 a že zapomeneme na moderní novou generaci zbraní, jako jsou mimo jiné již zmíněné bezpilotní prostředky. Poněkud cynicky řečeno jednou z jejich výhod je, že nezanechávají oběti ve vlastních řadách.
Armáda učinila v poslední době několik velmi pozitivních kroků. Jako jeden z nich bych uvedl i zrušení vojenského újezdu v Brdech, protože jsme zemí, která má nejvyšší počet vojenských újezdů v přepočtu na obyvatele a je mi trochu líto, že zrušení tohoto újezdu naráží na žabomyší spory spojené s tématem, které se toho vůbec netýká, tj. s tématem hranic mezi Plzeňským a Středočeským krajem.
Chtěl bych věřit, že naše účast v zahraničních misích bude pokračovat novými formami. Vím, že končí naše mise v Afghánistánu a jsem hrdý na to, že jsem se tam mohl setkat s našimi vojáky. Chtěl bych ještě jednou vyjádřit hlubokou lítost nad padlými hrdiny, kterým jsem 28. října udělil medaili Za hrdinství. A chtěl bych Vám říci, že i když tato mise přechází do polohy jakési tréninkové mise pro výcvik afghánské armády a afghánské policie, otevírám při debatách například s panem ministrem Stropnickým otázku, kterou jsem zde poprvé nastolil na minulém velitelském shromáždění, otázku mise, která by tentokrát nebyla v rámci NATO, ale v rámci OSN, to jest mise na Golanských výšinách.
Jsem si vědom toho, že situace na Golanech se značně v poslední době zkomplikovala, protože zejména islámské hnutí An-Nusra, které přes některé menší třenice úzce spolupracuje s Islámským státem, je v této dosud bezpečné oblasti určitým vážným nebezpečím.
Ale vojáci by se neměli bát. Vyslechl jsem pozorně námitky některých představitelů generálního štábu, že mandát OSN umožňuje pouze využití lehkých pěchotních zbraní pro jednotky OSN, a to, že bezesporu vytváří nebezpečnou situaci pro tyto jednotky. Chtěl bych ovšem současně připomenout, že takoví Irové si tam klidně mandát nemandát dovezli obrněné transportéry, dovezli si tam těžké kulomety a nikdo proti tomu neprotestoval.
Jak víte, OSN se v nedávné době obrátila na deset zemí se žádostí o vyslání naší jednotky nebo jednotky těchto zemí na Golanské výšiny. A já bych si velmi přál, abychom touto akcí zahrnující přibližně sto padesát vojáků a samozřejmě s řádným technickým vybavením, pomohli jednak našemu tradičnímu spojenci, tj. Státu Izrael, a jednak se účinně zapojili do boje proti největšímu nepříteli civilizace v současné době. Nepříteli, o němž mluvil pan generál Pavel, tj. Islámskému státu. Samozřejmě, chce to odvahu, ale vojáky přeci nemáme jenom proto, aby cvičili v kasárnách nebo na manévrech, vojáky máme nasazovat tam, kde nám to ukládá povinnost vůči našim spojencům, vůči evroamerické civilizaci a v tomto případě nejen vůči Severoatlantické alianci, ale vůči Organizaci spojených národů.
To bylo několik poznámek ke stavu Armády a dovolte mi s úsměvem jenom poznámku poslední. Podle protokolu má armádní kapela začít hrát státní hymnu teprve tehdy, když usedneme na svá místa. Podobně jako voják, který nemá přišité všechny knoflíky, není bojeschopný, armáda, která neví, kdy má hrát, není rovněž bojeschopná. Dovolte mi, abych proto naší Armádě popřál bojeschopnost, Vám všem i Vašim podřízeným přišité knoflíky a především hodně zdaru, štěstí a úspěchů.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Ministerstvo obrany ČR, 19. listopadu 2014
