Dámy a pánové,
zpravidla dávám přednost svému hostovi, ale byl jsem ujištěn, že ceremoniál velí, aby nejdříve hovořil hostitel, takže dovolte, abych se jako první ujal slova. S panem předsedou Středulou a dvaceti osmi reprezentanty odborových svazů jsme probírali celou řadu konkrétních otázek, z nichž bych vyjmenoval alespoň tři.
Tou první je dopad sankcí na ekonomiku České republiky, a to tedy i na zaměstnanost, tou druhou otázkou je služební zákon, nu a tou třetí otázkou jsou problémy, které se vztahují k jednotlivým odvětvím národního hospodářství, ať už se jedná o zdravotnictví, školství, veřejnou dopravu a podobně. Dovolte mi, abych opakoval svoje základní stanovisko, které není krátkodobé a tedy ani není konjunkturální. Nejsem přesvědčen, že sankce a protisankce mohou vést k uklidnění rusko-ukrajinského konfliktu, jsem naopak přesvědčen, že za prvé tyto sankce mohou tento konflikt eskalovat a za druhé že jejich zprostředkované důsledky budou daleko horší než důsledky bezprostřední, a to z toho důvodu, že na některých trzích, nikoli pouze zemědělských, ale i průmyslových, vznikne přetlak, který se bude týkat i české strojírenské, nikoli zemědělské produkce. A i když se tento přetlak projeví s určitým časovým zpožděním, může vést k miliardovým ztrátám v českém průmyslu i v českém zemědělství, a co je ještě horší, ke ztrátě obtížně navázaných obchodních kontaktů jak s Ruskou federací, tak s Ukrajinou.
Druhý bod, jehož jsme se s panem předsedou dotkli, je problematika služebního zákona. Já si velice vážím stanoviska vedení Českomoravské konfederace odborových svazů, které tento zákon označilo za paskvil a za ústupek těm, kdo místo za nezávislé a profesionální pracovníky státní správy dávají přednost politickým trafikantům, to jest těm, kteří nejsou schopni vykonávat jakékoli odborné funkce, ale za to jsou schopni vykonávat dobře placené funkce bez jasně definované pracovní náplně.
A když už se nechci pouštět do těch resortních problému, protože to bychom tady byli hodinu, tak mi dovolte zmínit ještě jeden bod, kde jsme se s panem předsedou naprosto shodli. Česká národní banka tím, že devalvovala českou korunu, prakticky v dohledné době znemožnila tzv. exit strategy, to jest přechod české koruny na euro. Nevím, jak se k tomu vyjádří pan předseda, který zcela správně argumentoval tím, že kdybychom při tomto kurzu české koruny přešli do eurozóny, tak na tom prodělají jak zaměstnanci, tak důchodci. Moje interpretace je poněkud razantnější, poněkud cyničtější. Jak víte, při vstupu do eurozóny by Česká národní banka ztratila velkou část svých kompetencí ve prospěch Evropské centrální banky. A aniž bych se vyznačoval hypertrofickou podezřívavostí, nemohu vyloučit možnost, že kroky, které podniká Česká národní banka s devalvací české měny, mohou být motivovány i snahou prodloužit interval, do kdy Česká republika vstoupí do eurozóny, a tím si zachovat kompetenci této instituce, neboť podle Parkinsonových zákonů každá instituce usiluje o to, aby její kompetence byly co největší.
Jsem rád, že jsme se setkali. Těším se na další setkání. Když mě pan předseda a zástupci zaměstnavatelů pozvou, velmi rád znovu přijdu na tripartitu. A jenom závěrem připomínám, že když jsem byl na tripartitě naposled a jednali jsme o zvýšení minimální mzdy, tak tehdejší premiér Petr Nečas prohlásil, že zvýšení minimální mzdy projde pouze přes jeho politickou mrtvolu. Je vidět, že nejsem sám, kdo má prognostickou kvalifikaci.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Pražský hrad, 21. srpna 2014
