dovolte mi, abych Vám oběma ještě jednou blahopřál k udělení nejvyššího českého vyznamenání. Stydím se za to, že k tomuto vyznamenání v obou případech dochází tak pozdě, ale jedno české přísloví říká: „Better late than never“.

Připravili jsme pro Vás oba zvláštní ceremonii, která se nebude týkat těch, kteří budou vyznamenaní dnes večer na Pražském hradě, protože těchto vyznamenání se taková ceremonie týkat nebude.

Sire Wintone, před Vámi sedí sedm Wintonových dětí a za chvíli přijdou jiné děti, poněkud mladší, dámy a pánové, než jste Vy. A tyto děti budou mít v rukou fotografie, jak vypadaly tyto Wintonovy děti v době, když jste zachránil jejich život před nacistickým běsněním. A věřím, že Vám tento malý dárek udělá radost.

Sire Nicholasi Soamsi, Váš děd byl velký přítel Československa a stále si vzpomínám na větu, kterou řekl po Mnichovské dohodě: „Velká Británie měla dvě volby - buď ztratit čest, nebo mít válku. Ztratila čest a bude mít válku.“ A toto proroctví se bohužel splnilo během jednoho jediného roku.

Jsem si vědom toho, přátelé, že budu udělovat během svého funkčního období ještě mnoho státních vyznamenání, ale žádné z nich mě nenaplňuje takovou úctou a takovou pokorou jako právě dnešní vyznamenání dvou velkých Britů.  

A abych trochu odlehčil vážnost této situace, chtěl bych dodat, že na přání Sira Wintona si po ukončení tohoto slavnostního ceremoniálu Sir Winton prohlédne Václavské náměstí, navštíví hotel Evropa, který bude, byť je dočasně uzavřen, na jeho počest znovu otevřen a jak říkala lady Barbara: „We are British, we have a drink.“ A od Sira Wintona jsem se dozvěděl, že tím drinkem bude české pivo. Snažme se tedy i při vážných událostech usmívat, snažme se mít radost ze života a mějme se rádi.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.